Přestože Jiří Schmitzer z tanečních o přestávce utíkal s kravatou zmuchlanou v kapse a kurzy přečkával s kamarády ve vinárně, od listopadu se bude předvádět na tanečním parketu v televizi před celým národem.
Starší generace má Jiřího Schmitzera zafixovaného v podobě Kroupy mladšího z filmu Marečku, podejte mi pero, kde si roli syna zahrál po boku svého otce Jiřího Sováka. Od té doby prošel pozoruhodným vývojem a po herecké stránce vyzrál v umělce, který svým výkonem dokáže povýšit i vedlejší roli na hlavní - nezapomenutelný byl v Hřebejkově Krásce v nesnázích, kde v roli despotického příživníka Ríši tyranizuje celou rodinu své partnerky (Jana Brejchová). Jeho litanie o „sežraných sušenkách“ pronášená bezchybnou češtinou prokládanou vulgarismy toho nejhrubšího zrna, vešla do dějin filmu a stala se jednou z typických „hlášek“, kterými se Hřebejkovy filmy vyznačují.
Jiří Schmitzer se narodil 25. listopadu 1949. Za jeho herectví může vlastně maminka, která ho donutila, aby šel na zkoušky na DAMU. Tuto školu absolvoval v roce 1974 a poté nastoupil do Činoherního studia v Ústí nad Labem, od roku 1985 hraje ve Studiu Ypsilon. Poprvé si jej pro větší filmovou roli vybral režisér Oldřich Lipský do komedie Tři chlapi na cestách. Stejný režisér ho obsadil i do „Marečka“.
V Menzelových Postřižinách na sebe upozornil jako Francin, správce pivovaru a manžel krásné Maryšky v podání Magdy Vášáryové. Objevil se i v dalším hrabalovském filmu - Slavnostech sněženek, stejně jako v následujícím Menzelově filmu Vesničko má středisková.
V 80. letech jej začali režiséři obsazovat do úloh tatínků a do dětských filmů vůbec (Všichni mají talent, Moře začíná vsí, Nefňukej, veverko). V první polovině 90. let si zahrál ve dvou dílech inspirovaných knihami Franze Kafky - Procesu a Americe. Následoval televizní seriál a pak i filmová verze Zdivočelé země. Za roli politického vězně Jardy Svobody ve filmu Bumerang Hynka Bočana získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon.
Z dalších filmů to jsou například Akáty bílé, Báječná léta pod psa, Kytice, Perníková věž, Lesní chodci, Kráska v nesnázích.
Od 27. září můžeme vidět Jiřího Schmitzera ve filmu Gympl Tomáše Vorla a v říjnu dokončí natáčení Hřebejkova U mě dobrý.
Je často obsazovaným hercem i v divadle.
V Ypsilonce, která je známá častou improvizací, si diváci hodně oblíbili Večery na přidanou, během nichž skládal básničky na deset slov zadaných od publika.
Popularitu mu přinesly také písničkové recitály. Začínal jako bigbíťák s basovou kytarou, časem však přesedlal na dvanáctistrunku. Po prvním albu Recitál a následném dvojcédéčku Šílenec vydal v roce 2003 zatím poslední album Bouda. Sám si skládá melodie a texty a sám si vystačí i na pódiu, kde písničky prokládá osobitými historkami. Hudební fanoušci tvrdí, že ten, kdo si jeho neškolený syrový hlas a mlácení do kytary jednou poslechne, chodí na něj už pořád.
Když hvězdy tančí
Od 3. listopadu budeme Jiřího Schmitzera každou sobotu vídat ve druhé řadě taneční soutěže StarDance. Právě jeho účast je pro všechny soutěžící a koneckonců asi i pro diváky největším překvapením. Jak sám přiznává, nikdy moc extra netančil. „Dá se říct, že střízlivý jsem se na parketu vždycky styděl,“ odpovídá na otázku, jestli bude mít trému.
Třiceticentimetrový výškový rozdíl mezi ním a jeho partnerkou Simonou Švrčkovou bude asi překážkou u standardních tanců, ale s tím si jeho učitelka, profesionální tanečnice a mistryně republiky profesionálů v latinskoamerických tancích z roku 2006, jistě poradí. Jen tak lehce se totiž nevzdává. „Nejsem typ člověka, který umí prohrávat,“ tvrdí Švrčková. Na to Schmitzer odpovídá: „Jediné, co můžu slíbit, je to, že se budu snažit, abych vedle své brilantní partnerky nedopadl jako blbec. Ne jako nešika, ale vyloženě jako blbec,“ říká se smíchem.
Kromě toho, že je Simona pohybově zdatná, je i velmi pohledná. „No a to je trošku problém,“ na oko si stěžuje její taneční partner. „Já bych radši nějakou ošklivější, ale říkali, že žádnou ošklivější nemají. Když holka není hezká, tak vás ten bulvár spíš nechá na pokoji,“ dodává na vysvětlenou.
