Je před Vánoci a cestou do redakce jsou k vidění zplihlí kolemjdoucí a zmoklé deštníky. Teplejší zimní klima modré, nikoliv zelené planety prozatím nevybízí k poslechu Elvisova vánočního alba či semaforské Purpury. Nejlépe se prodává Čechomor s vánočními koledami a popěvky, očekávání je tedy ve vzduchu. Na internetu se objevil bilanční článek Radka Diestlera nazvaný Svátky všednosti: historie českého vánočního popu. „Vánoční písně, ať jsou odkudkoli, nesou v sobě poslání krásného vánočního času a lásky mezi lidmi. Je velká škoda, že naše rádia je tolik a v celé plejádě nehrají,“ posteskl si kdosi v diskusi pod článkem. Inu, jak se to vezme. Klimatické změny prozatím ušetřily bezdomovce, jednoho z hrdinů tklivé písně, jež před pár lety onu vánoční plejádu obohatila. „Možná se mu zdá o řízku se salátem, o čistým prádle, o teplý posteli/ Mráz mu jeho tvář zkřivil do grimasy/ Navždy bude spát, na věčný časy/ s přimrzlým úsměvem šťastný a veselý.“ Těžko vinit rádia, že ji častěji nehrají, že?
A co takhle Skoumalovy a Burianovy Svátky zapomnění z roku 1989? Znamenitá píseň teď vyšla na Skoumalově výběrovém trojalbu 52+2: „Zas budou Vánoce, ty svátky vkladních knížek/ dav najde Ježíška a hned ho sejme z kříže/ bude z něj manekýn tak do výkladních skříní/ nade vším zakrouží solventní cherubíni...“ A to ještě nepřišla řeč na neméně zdařilé album skupiny Jablkoň, kde se jesličky prolnou s výkladní skříní: „Všechna ta hovada boží teď nakupují zboží!“ Pro upřesnění - umělci ve vánočních písních neprojevují zaťatost vůči konzumu. Konečně, jejich desky jsou také zboží. A jejich lehká skepse se hodí k deštivému počasí.
O autorovi| Petr Vizina, redaktor LN
