Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) letos žádal ministerstvo obrany o finanční příspěvek na šest projektů. Mezi nimi byla například výstava domácího odboje v Jihomoravském kraji, memoriál generálmajora in memoriam Antonína Sochora, péče o válečné veterány či vzpomínkové večery pro veřejnost. Dohromady šlo o dotace v hodnotě přesahující čtyři miliony korun.
Svaz bojovníků za svobodu si může oddechnout. Kontrolovat je nikdo nebude |
Ministerstvo obrany se však rozhodlo podpořit pouze jediný projekt, poslední jmenovaný, na jehož pořádání vyčlenilo 40 tisíc korun, tedy jedno procento z celkové požadované částky. Zbylé žádosti totiž podle vyjádření resortu nesplnily parametry pro udělení a nebyly tak komisí schváleny.
Ministr Martin Stropnický odmítá, že by rozhodování o udělení dotací ovlivnily události z posledních měsíců, během nichž byl ČSBS kritizován pro špatné hospodaření s penězi a opouštěli jej dlouholetí členové. „Svaz má stovky členů a našim záměrem není jejich činnosti nějak omezovat,“ uvedl pro Lidovky.cz Stropnický, který před několika měsíci vyjádřil nespokojenost s mediálním obrazem ČSBS.
  |
Bojovníci za svobodu oficiální stanovisko od ministerstva zatím neobdrželi, k záležitosti se proto nechtějí blíže vyjadřovat. Podle tiskového mluvčího Vladislava Kučika ale nejsou dotace od obrany pro spolek klíčové. „Na ministerstvu obrany nejsme závislí, jde pouze o dílčí část. Projektů máme řadu, některé jsou s podporami krajů,“ okomentoval.
Před lety miliony, loni nic
Největší peněžité podpory se svazu dostává od ministerstva financí, od něhož letos obdržel 6,3 milionu korun. Státní prostředky pak do ČSBS přicházejí i od ministerstva kultury, jednotlivých krajů či samotných měst. Vedle toho získává peníze mimo jiné z členských příspěvků, z pronájmů a prodeje vlastního majetku či sponzorských darů.
O tom, jakým akcím budou dotace od resortu obrany poskytnuty, rozhodovala na základě patnácti kritérií hodnotící komise. Jednotlivým žádostem dle nich přidělovala body a následně sestavila jejich pořadí. Zvažovala například, na jakou cílovou skupinu lidí je projekt zaměřen či jaké části republiky se dotkne, přičemž prioritu měly celorepublikové projekty pro mladší 18 let.
Pro srovnání: v loňském roce obdrželo ministerstvo od ČSBS devět žádostí, nevyhovělo ani jedné. Na stejný počet akcí požadoval svaz příspěvek i předloni, spokojit se musel s 200 tisíci korun na dva projekty. V roce 2014 přitom zinkasoval přes 4,5 milionů korun, když uspěl se všemi pěti žádostmi.
Odchody pamětníků
Svaz bojovníků je v posledních měsících zmiňován zejména v souvislosti s odchodem či vylučováním členů, kteří kritizovali jeho vedení za „nedemokratické praktiky a nehospodárnost“. Předsedovi Jaroslavu Vodičkovi bylo vyčítáno, že utrácel hodně peněz. Například svazový vůz Škoda Superb s řidičem měl údajně využívat také pro soukromé účely.
Kvůli rozsáhlé kritice a spekulacím o špatném nakládání s veřejnými finančními prostředky požádal Vodička před několika měsíci o dohled NKÚ. Úřad tehdy jeho prosbu nevyslyšel, kontroly totiž zahajuje pouze na základě žádosti od orgánů parlamentu. Ke kontrole však nepřistoupil ani poté, co o ní žádali krátce před Vánoci poslanci. NKÚ své rozhodnutí argumentoval mimo jiné celkovou výší poskytnutých veřejných prostředků, která prý byla příliš malá.
Jednou z členek, které svaz loni na podzim vyloučil, byla i bývalá předsedkyně kladenské organizace Gabriela Havlůjová. Ta s dalšími „nechtěnými“ členy později založila nový spolek navazující na původní aktivity svazu.
Do nově vzniklého spolku vstoupí i válečný veterán Pavel Vranský.
ČSBS opustili v nedávné době také válečný veterán od Tobruku Pavel Vranský, historik Eduard Stehlík, ženy spojené s vyvražděním Ležáků za druhé světové války či dcera dlouholetého předsedy svazu Markéta Čermínová (rozhovor s ní si přečtěte ZDE). Odešel z něj i Antonín Nešpor se svou dcerou Pavlou, pozůstalí po lidické ženě Anně Nešporové. Vystoupit se rozhodla rovněž Eva Lišková, která přežila Osvětim.
Už loni opustily lidickou organizaci svazu poslední tři žijící svědkyně lidické tragédie. Důvodem bylo zvolení bývalé novinářky a političky Jany Bobošíkové do čela místní pobočky.
Nelibá minulost vedení svazu
Předseda spolku Jaroslav Vodička dodnes čelí kritice za svůj loňský květnový projev při Terezínské tryzně. Na akci, která měla připomínat oběti nacistické perzekuce, označil současnou migraci za invazi. Vystoupení odsoudili například zástupci židovské obce, které jeho výroky označily za xenofobní.
Jiří Padevět.
Vodička, kterého na podzim v otevřeném dopise kritizoval i spisovatel Jiří Padevět (čtěte ZDE) je spojován také s komunistickou minulostí. Jeho jméno figuruje ve složkách Veřejné bezpečnosti, kde je veden jako tajný agent s krycím jménem JOSEF, jak upozornil už dříve server Echo24.cz. Předseda však takové tvrzení odmítá.
Podobnému obvinění čelí i místopředseda ČSBS Milan Andres, jenž podle informací České televize pracoval před rokem 1989 pro vojenskou kontrarozvědku, která spadala pod Státní bezpečnost. Andres to nepopírá, funkce ve spolku se ovšem nevzdal. „Nejsem přesvědčený, že bych kohokoliv poškodil nebo že bych jakýmkoliv způsobem mohl být nebezpečný pro svaz či pro směr a cíl svazu,“ prohlásil loni na tiskové konferenci místopředseda.
