Své stanovisko však neposkytl médiím, ale zveřejnil je na vlastních webových stránkách, kde také o víkendu popsal schůzku s důstojníkem StB.
Jak LN v sobotu informovaly, Nohavica v roce 1989 podle nově objevených spisů z archivu ministerstva vnitra udal pod krycím jménem Mirek StB petici za propuštění Václava Havla z vězení, kterou sám předtím podepsal. „Takže jsem zase nepřítel státu. Náhle, jen co jsem vyhlášen nejprodávanějším zpěvákem roku, se objeví listina nějakého kapitána Státní bezpečnosti,“ píše Nohavica na svých stránkách.
Tvrdí, že nevěděl, co si o schůzce řídící důstojník poznamenal. „Po měsíci od onoho podpisu pod petici si mě pozval a vyptával se, co že jsem to podepsal,“ uvádí zpěvák. Ještě minulý týden přitom odmítl celou událost komentovat. „K věcem, o nichž píšete, se nebudu vyjadřovat,“ napsal redaktorovi LN s tím, že se chystá propátrat svůj osobní archiv a pokusit se o vlastní popis událostí 80. let.
S řídícím důstojníkem kpt. Liberdou se sešel Jaromír Nohavica 28. února. Petici za propuštění Havla podepsal o více než měsíc dříve, 26. ledna na koncertu na podporu zemětřesením postižené Arménie. Podle spisu na této schůzce Liberdovi popsal, jak mu hudební publicista Vladimír Hanzel se svou nynější manželkou Jarmilou Polákovou dali petici k podpisu. O dalších aktivitách kolem petice už prý Nohavica nevěděl. Kpt. Liberda ve svých záznamech uvádí, že zpěvák měl za úkol pozorovat situaci na „kulturní frontě“.
Podle nově objevených dokumentů se Nohavica sešel s Liberdou v letech 1987 a 1988 minimálně patnáctkrát. Důstojník za Nohavicu podle záznamů StB platil na místech setkání útratu. „Myšlenka, že bych si nechal od estébáka platit kafe, je pro mne, přiznávám se, těžkým soustem,“ odmítá Nohavica informace nalezené v archivech v Kanicích u Brna.
Evidence z roku 1989 chyběla, zachovaly se jen části spisů
Ke spolupráci s StB se písničkář nikdy nechtěl příliš vyjadřovat. „Mám čisté svědomí,“ odpovídal na dotazy na toto téma. Veřejně poprvé promluvil v loňském roce, když v květnu Respektu popsal důvody, které ho donutily spolupráci neodmítnout.
„Když mi zavolali, abych přišel, měl jsem pocit, že to vybalancuju,“ řekl Nohavica. „Nenapadlo mě, že jsem se pustil na území, které do smrti nebudu moci opustit, že je to daleko silnější než já,“ dodal.
Ještě donedávna se vědělo o Nohavicově spolupráci velmi málo. Evidence z roku 1989 se nezachovala, z Nohavicova svazku se uchovala jen malá část, ve které byla popsána například jeho schůzka s Karlem Krylem ve Vídni.
