PRAHA Devátého září 1968, v den státního svátku Bulharské lidové republiky kolem 21. hodiny opouští mladší seržant bulharské armády Nikola Cvetkov Nikolov své místo poblíž ruzyňského letiště v Praze. O den později ho nachází houbař zastřeleného v lese u Nového Domu nedaleko Rakovníka. Je jedinou obětí z řad okupačních vojsk z roku 1968 zabitou Čechy.
Vrahem seržanta Nikolova byl v té době čtyřiatřicetiletý Jiří Baloušek, zaměstnanec drah. Jak podotýká historik Daniel Povolný, kdyby na konci nebyl mrtvý voják, šlo by spíše o grotesku. Nikolov se totiž dle všeho v opilosti rozhodl dezertovat a dostat se na Západ. Na karlovarské silnici si stopnul fekální vůz řízený Rudolfem Stránským a Miloslavem Frolíkem. Ti po čase dostali ze stopaře harašícího lahvovým pivem a samopalem strach a chtěli se ho zbavit. Protože ale neměli dostatek odvahy, zastavili se v Kačici u Kladna pro svého známého Jiřího Balouška (člena nepovolené Realistické strany - viz text výše). Věděli, že má nelegální pistoli. Společně s ním pak pokračovali na Karlovy Vary. Cestou se tiše domlouvali, co s nepohodlným klimbajícím pasažérem. Baloušek navrhoval, že ho za jízdy vykopne ze dveří auta, nakonec ale zvítězila jiná varianta - s tragickým koncem.
Frolík udeřil spícího vojáka do hlavy kladivem. Sebrali mu samopal a vyhodili jej do příkopu. Pak vyskočil Baloušek. V tu chvíli se omráčený voják začal hýbat a Baloušek dostal strach, že sahá po pistoli,
které Bulhar předtím tvrdil, že ji má, a třikrát na něj vystřelil. Zasáhl plíce, srdce a aortu. Nikolov byl na místě mrtev. Trojice zabitého vojáka odtáhla dále do lesa, sebrali mu doklady a odjeli.
Čtyřiadvacátého září 1968 byli pachatelé zadrženi na základě udání
Mladé Boleslavi. V květnu 1969 pak soud střelce Jiřího Balouška odsoudil „s přihlédnutím k napjaté politické situaci v době, kdy byl čin spáchán,“ k 9. letům vězení. Ty si odseděl na Mírově. Po návratu z vězení se odstěhoval do severních Čech a v roce 2001 zemřel v Prunéřově na nádor na mozku.
Bulharský hrdina V Bulharsku se ze zavražděného Nikolova stal téměř národní hrdina a „oběť českých kontrarevolucionářů“. Soudruzi mu nedaleko Rakovníka postavili dnes již zchátralý pomníček. Ale jinak o něm komunistická propaganda příliš nemluvila. A jak se vražda podepsala na Balouškových příbuzných?
„Dozvěděla jsem se to od matky, když jsem se snažila dostat na nějakou střední školu. Tenkrát matka to viděla jako bezvýsledný a tak říkala, hele nemá to cenu nikam tě nevezmou. Prostě otec byl v kriminále, byl to nějaký politický přestupek,“ vzpomíná dcera z prvního manželství Jana Andělová. Nutno dodat, že na gymnázium se nakonec dostala. A dodává: „Musím říct, že všichni se ke mně chovali velice hezky. Někteří spolužáci hlavně ze starších ročníků chodili a říkali: my jsme slyšeli, že tatínek byl v odboji.“
Andělová počátkem 90. let po svém otci, kterého po návratu z vězení už neviděla, začala pátrat. Našla ho v Prunéřově. Ale o tom, co se stalo v září 1968, s ním prý tenkrát nemluvila. „Nebyl čas a kolem byla spousta lidí. Od té doby jsem ho už nikdy neviděla,“ uzavírá.
O autorovi| KAREL VRÁNA, Autor je reportérem České televize
