Kulatá výročí 21. srpna ilustrují naše obavy. Když jsme si připomínali desáté, nebáli jsme se Sovětů, ale našich policajtů. Ti šmírovali hospody, perlustrovali a zatýkali lidi, když režim běsnil po Chartě 77.
S dvacátým výročím vystoupila nechartistická opozice. Protest k 21. srpnu svolalo Nezávislé mírové sdružení, lidé se nebáli perlustrací, ale obušků a vodních děl.
Na pětadvacáté výročí tu Boris Jelcin podepsal smlouvu o přátelství. Tehdy jsme se spíše báli, aby se muž, jenž předtím osobně volal Václavu Havlovi o nálezu „zvacích dopisů“, u nás neopil.
Třicáté výročí pořádala sama Moskva. Petr Pithart v čele české delegace zažil na kongresu ruské inteligence mši na usmířenou, a pokud se něčeho bál, tak toho, kdo přijde po Jelcinovi.
Až čtyřicáté výročí nám otevírá oči. Kdepak osobní telefonáty, návštěvy - bojíme se, nač nás upomíná Gruzie. Dlouho jsme si dávali pozor, abychom říkali, že v roce 1968 nás okupovali Sověti. Teď už to víme. Byli to Rusové.
