PRAHA Íránec Hossein Abedini je v exilu od 80. let 20. století. Když vypráví, jak se jej pokusila íránská vláda na začátku 90. let v Turecku zavraždit, hovoří o útočnících jako o teroristech: „Měl jsem štěstí, když jsem vystoupil z auta, tak jedna z kulek zasáhla mou hruď kousek od srdce a prolétla skrz. Další z kulek zasáhla játra a z 80 procent je zničila,“ líčí Abedini, který je členem výboru pro zahraniční záležitosti Národní rady íránského odporu.
Abedini je jedním z mnoha Íránců v exilu, kterým se stalo něco podobného. A také jedním z těch, které televize Nova ve zprávách před týdnem označila za „íránské teroristy“ pohybující se po Praze. Významnou částí Národní rady je totiž organizace Mudžáhidů íránského lidu (PMOI), která se nachází na americkém seznamu teroristických organizací. Mimochodem nikdo neví, jestli se stále nachází i na evropském seznamu. Jasno by do toho mohlo být vneseno už v těchto dnech, tedy během českého předsednictví, a proto se už několik týdnů Abedini a jeho kolega Hanif Asyabani „pohybují po Praze“ a lobbují.
V průběhu několika posledních let britské soudy a loni v prosinci i Evropský soud rozhodly, že mudžáhidi na seznamu být nemají. „Je to divná hra, co se tady hraje. Oni by na seznamu být neměli, ale není to jisté a bude to předmětem dalších jednání. Bude silně záviset na postoji Francie, protože to je jediná země, která nějak aktivně prosazuje, aby tam zůstali,“ říká europoslanec za ODS Jan Zahradil. Zahradil patří ke skupině poslanců Evropského parlamentu podporující vyškrtnutí mudžáhidů z evropského seznamu teroristů. Navíc předevčírem europoslanci schválili zprávu, ve které „litují toho, že unie neuplatňuje rozsudky“ Evropského soudu.
Národní rada odporu, která mimochodem Západ informovala o íránském jaderném programu, má sedm rozhodnutí britských a evropských soudů, které říkají totéž - PMOI nemá být na seznamu. Přesto některé vlády jejich vyškrtnutí nechtějí. Především prý kvůli ekonomickým zájmům a ústupkům Teheránu.
Mudžáhidi se ale na seznamu neocitli náhodou, v 90. letech prováděli v Íránu teroristické akce proti režimu. V roce 2001 se však násilí vzdali. Další skvrnou je jejich činnost v Iráku za Saddáma Husajna. To vadí europoslankyni Janě Hybáškové z Evropské demokratické strany, která jim nevěří: „To je Churchillova úvaha, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Vím, co jsme si touto teorií nasekali. Moje doporučení pro Blízký východ by znělo: nepřítel mého nepřítele je také můj nepřítel. Kamarádit se s PMOI není dobré, pro mě jsou teroristé.“
Proti vyškrtnutí ze seznamu teroristických organizací je i lídr ČSSD do voleb do Evropského parlamentu Jiří Havel. „Dokud nebude ta instituce stažena z nějakého blacklistu, tak to, že se v minulosti podílela na nějakých teroristických akcích, znamená, že je namístě krajní opatrnost. Velmi se podivujeme tomu, že někdo bez zvláštního signálu to bere na lehkou váhu,“ říká Havel. Poté, co se dozví, že ve prospěch mudžáhidů už rozhodly soudy, dodává: „Já se přiznám, že do té doby jsem z touto informací nepracoval. Jestli politika prodělává vývoj, to je jiná záležitost, ale já nerozlišuji teroristy na ty naše nebo na ty cizí.“
