Nejlepší hráč světa se rozhodl ze dne na den opustit to, v čem je mistrem a za co ho obdivuje celý svět. Prý aby se stal lepším člověkem.
Kdyby ta zpráva vyšla takhle, asi by vzbudila spoustu dohadů, co se mohlo stát a jakou cestičkou se mistrova úvaha vydala. Prožil nějaké hluboce spirituální osvícení? Zjistil, že má rakovinu? Rozhodl se odebrat do poustevnického osamění, protože je už přesycen slávy, peněz, úspěchu? Nikoli. Jen zahýbal manželce a provalilo se to.
Proboha, a co mají ty dvě věci společného? napadne nejspíš normálního smrtelníka. Jedno je práce, druhé soukromí. Jedno je neosobní, druhé osobní. Chyba v tom prvním se platí ztrátou kariéry a peněz, chyba v tom druhém ztrátou rodiny. (Pokud samozřejmě člověk nemá za manželku potvoru, které jde jen o prachy.) Jedině snad že by měl kondiční trenérku či vizážistku zároveň za milenku. Pak se nedivím, že se manželka rozzlobí.
Normální manželka ale chce maximálně výměnu kolegyně. Nikoli zaměstnání. Normální chytrá manželka navíc ví, že ani výměna kolegyně nebude nic platná, je-li muž slavný, úspěšný, bohatý, a navíc ještě proutník. Vydá-li už vrcholné ultimátum, pak jedině: Budeš-li dál zahýbat, je to konec rodiny. Protože chce-li, aby se zřekl toho, v čem je mistr, není to ultimátum, ale pomsta. Tiger jí přece nezahýbal s jamkami na greenu, nýbrž s jinými někde úplně jinde. A bude-li jí chtít dál zahýbat, nepotřebuje k tomu hrát golf. Nebude přece (aby byl lepším manželem, otcem i člověkem) sedět čtyřiadvacet hodin doma, hrát si s dětmi a dívat se manželce zamilovaně do očí. Nebo to má být takhle?
Můžete namítnout, že je-li někdo šampionem v něčem, už neplatí rozdělení na to, co je soukromé a co nikoli. Ale tím hůř! Manželka, která dá záletnému muži ultimátum „Buď to, co umíš nejlíp na světě – nebo my“ netrestá jen jeho, ale všechny milovníky toho, co on umí nejlíp na světě. Představme si teoreticky, že by bývala paní Nedvědová přišla na nevěru Pavlovi týden před evropským šampionátem, kde jsme skončili stříbrní. Nebo paní Hašková před zlatou olympiádou v Naganu. Fandily by těmto ženám spoluhráči i miliony fanoušků, jako dnes projevují pochopení paní Woodsové, kdyby vyřkly stejné ultimátum? Bojím se, že by skončily nejen s újmou na citech. A že by kluby jejich manželů rázně řekly: „Víte, že váš manžel má u nás smlouvu? Ať se snaží být lepším člověkem ve volném čase, ano?“
Proč se celý svět tváří, jako kdyby byl Tiger Woods přeborníkem ve věrnosti, a ne v mlácení do míčků? To jen peníze a média udělala ze sportovců polobohy, od nichž se očekává, že budou lepší než jejich fanoušci nejen v tom, jak vládnou hokejkou nebo tenisovou raketou, ale ve všem. Lepšího člověka nedělá to, že se zřekne něčeho, co je součástí jeho lidské kvality, nýbrž že si vybere ze dvou konkurenčních alternativ tu méně sobeckou.
Jeden pozitivní prvek by ale tohle melodrama mít mohlo. Zatímco od sportovců se nedá očekávat, že nám půjdou morálním příkladem, politici si na tom staví kariéru. Paní Topolánková ani paní Paroubková nic podobného k naší škodě vyslovit nestihly. Ale paní Livie by ještě mohla. Zatím chtěla jen výměnu letušky.
