Vcelkovém počtu kilometrů sjezdovek i v počtu lyžařských center Rakousko přebíjí všechny alpské konkurenty, byť zde není tolik areálů se stovkami kilometrů sjezdovek jako ve Francii. V Rakousku však téměř všude existují regionální superskipasy platící na stovky i tisíce kilometrů sjezdovek, a to za cenu okolo dvou set eur za týden.
Z velké části zalesněné a oblejší kopce, ovšem už s obřími středisky, nalezneme v Salcbursku - mezi nejznámější patří Saalbach-Hinterglemm nebo veleoblast Ski amadé (Gastein, Hochkönig, Sportwelt, Schladming), přesahující až do Štýrska. Čím více na jih, a tedy blíže k hlavnímu alpskému hřebeni, tím vysokohorštější terén a díky výšce i větší odolnost proti oblevám - třeba Obertauern ve stejnojmenném sedle patří k vůbec nejspolehlivějším rakouským areálům.
Ve východněji ležícím Štýrsku jsou střediska o řád menší, komornější, nejvýznamnější výjimkou je rušný Schladming. Na jih od hlavního hřebene se rozkládá „rakouské Finsko“ s víc než tisícem jezer -Korutany. Kromě Mölltalského ledovce a Heiligenblutu na severu se krajina opět rychle mění v zaoblenější svahy. Nejvýraznějším střediskem je Nassfeld se 100 km tratí při italských hranicích.
Ve východní polovině Tyrolska, v oblasti s největší světovou koncentrací středisek vůbec, převažuje oblejší a zalesněný terén s vrcholy okolo 2000mn. m. Největší střediska jako Skiwelt Wilder Kaiser a Kitzbühel leží právě zde. Zillertalské údolí s více než 600 km sjezdovek se už zařezává do hlavního hřebene, a nabízí tak i vyšší kóty, na Hintertuxu až 3250 m n. m. Ještě západněji vybíhají směrem k Itálii údolí Stubaital, Ötztal, Pitztal a Kaunertal, následovaná masivem Silvretty se špičkovým Ischglem a jeho 235 km tratí spolu se švýcarským Samnaunem. V nejzápadnější části Rakouska leží vyhlášená sněhová mísa Arlberg, kde se sešly rozsáhlé lyžařsky příhodné svahy a unikátní sněhové poměry.
Nejbohatší přívaly sněhu mívají v důsledku návětří střediska v Arlbergu, ale třeba i v alpském předhůří (Hochkar). Naopak Korutany na jihu už mají téměř „italské klima“, tedy sušší, s méně častým sněžením. V posledních deseti letech se tu ovšem bezprecedentně rozšířilo zasněžování, které nedostatek přírodního sněhu vyrovnává, a rakouští provozovatelé směle dohánějí konkurenci zpoza italských hranic.
Typické rakouské ubytování je kvalitní, opečovávané a nepředražené - většina zdejších penzionů je tradičně v rodinných rukou. Základem rakouské gastronomie je knedlíkovo-klobásová kuchyně, vydatné a výborné jsou i polévky. Ceny v horských chatách jsou přitom na alpském podprůměru.
