Už nedělní zápas proti domácí reprezentaci ukázal, že hráči z naší ligy, nebo i ti, kteří působí v zahraničí, ale zpravidla to ještě nejsou ani hvězdičky, na národní tým nemají. A prohra s Ázerbájdžánem to jen potvrdila.
Dost těžko se mi o tom mluví, ale když nedáme gól ani takovým soupeřům, tak to není hodné reprezentace Česka. Nevytvoříme si šanci, pořádně nevystřelíme nejen z dálky, ale z jakékoli vzdálenosti, to mě mrzí a je mi to líto i kvůli Míšovi Bílkovi, který to nemá ani trochu jednoduché.
Náš fotbal přece vždycky býval šikovný, ale tohle bylo takové... toporné. Vím, že Michal zkoušel a hledal, jenže jestli se tihle kluci chtěli předvést, tak se jim to moc nepovedlo. Bylo to totiž jako vystřižené z české ligy, postrádal jsem um, nápad, o střelách jsem už mluvil. Vypadalo to, že hráči umějí snad jen běhat, ale to nestačí. Horší už to snad být nemůže, tak abych nebyl takový pesimista, raději si počkám na lepší zítřky.
Jenže ono to všechno něco o adeptech národního týmu vypovídá. Dostali příležitost hráči z ligy, dravci, jenže Limberský, Hloušek a spol. těmi dravci nějak nebyli. Nemluvě o tom, že to prostě nejde, aby se někdo předvedl ve třech zápasech a hned dostal pozvánku do nároďáku. Za nás jsi musel podávat dobré výkony půl roku, rok, abys dostal šanci.
Michal si teď proklepl i kluky, kteří kratší či delší chvíli hrají venku, doufám, že něco poznal. Před příštím srazem očekávám změny, řada z nich se nechytla. Ani Necid, byť je vidět v CSKA Moskva, podle mě není hráč do základu, spíš mu sedí role žolíka.
Resumé je, že bez Rosického, Čecha, Baroše, Plašila, Hübschmana a dalších to nepůjde, musíme se vrátit k fotbalovosti. Hledat se ale musí. Realizační tým máme dobrý, snad na to ti kluci přijdou.“
