Atletické mistrovství světa - Česká výprava slaví díky Baďurové senzační stříbro
ÓSAKA
Až plaše, přesně v duchu svého naturelu, působila tyčkařka Kateřina Baďurová (24) poté, co dramatické finále světové tyčky skončilo a ona věděla, že jí při dnešním slavnostním vyhlášení předají stříbrnou medaili.
* Ale během soutěže jste rozdávala úsměvy, zabíraly vás kamery...
To bylo tím, že teď už jsem byla mnohem uvolněnější, už jsem byla spokojená s postupem do finále. Teď jsem si šla jen zaskákat pro radost. A skákalo se mi opravdu dobře, s každou výškou jsem se chtěla poprat, byla jsem v pohodě.
* Kde tedy hledat příčinu, že nyní působíte poněkud povadle?
Abych se přiznala, hned po závodě jsem se začala klepat, hrozně mě to vyčerpalo. Radovala jsem se, ale jen vnitřně, přece nebudu lítat po stadionu, když se Jelena pokoušela o světový rekord. No, v podstatě mi to pořád ještě nedochází. Ale je fakt, že po tom českém rekordu jsem si zakřičela už na doskočišti.
* Ani v okamžicích, kdy na 480 centimetrech postupně shodily Feofanová, Boslaková a Pyreková, a vám se přibližovala medaile, nakonec stříbrná, vám nepřišlo vhodné nějaké radostné gesto?
No to by přece bylo hloupé, radovat se, když některá ze soupeřek shodí laťku, ne? (úsměv)
* Už jste si uvědomila, že za druhé místo z mistrovství světa vám náleží prémie třicet tisíc dolarů?
Vůbec! Ani před závodem jsem o tom nepřemýšlela. Přijela jsem do Japonska skákat pro výkon, a ne pro peníze. Fakt jsem o tom nevěděla. Jak s nimi ovšem naložím, to vím dobře, investujeme je s Tomášem (partnerem, výškařem Janků -pozn.) do společného bydlení.
* Jak zisk medaile oslavíte?
Moc ne, spíše vůbec ne, ve středu večer bude skákat finále Tomáš, musím se snažit, aby nebláznil. Potom to spolu oslavíme, ale jen lehce, protože ještě v září mě čekají tři nebo čtyři docela důležité závody. Takže ta pravá oslava bude nejspíš až na konci září.
* Přijdete se podívat na Tomášovo finále?
Rozhodně. Ale už jsem dostala zprávu, že v hotelu u televize zboural pokoj, takže možná nebudu mít kde spát! (úsměv)
* Co jste říkala Isinbajevové?
Měla hodně povedený pokus na rekordní výšce 502 centimetrů. Pořád je trochu jinde než my ostatní, ale budeme na sobě pracovat.
* Přijde jednou čas, kdy ji porazíte?
Kdo by nechtěl? Jinak by nebylo třeba atletiku dělat. Každý chce být nejlepší.
* Před šampionátem jste nechtěla hovořit o medaili, a teď ji máte!
Až mi ji ve středu večer předají, budu o ní mluvit. (úsměv)
* Bude stříbrná, teď má před sebou finálovou bitvu Tomáš, stříbrný z loňského mistrovství Evropy. Máte oba ještě něco jiného ze stříbra?
Asi ne... Vlastně každý máme auto stříbrné barvy...
* Neměli byste si radši pořídit vozy ve zlaté barvě?
Když mně se víc líbí stříbrná...
* Tomáš po vašem úspěchu „rozboural“ hotelový pokoj. Co byste udělala vy, kdyby ve středu získal medaili?
V pokoji už asi není co zbořit. Já bych jásala tady na tribuně.
* Jakou zásluhu na medaili úspěchu přičítáte trenéru Paterovi?
Velikánskou. Znovu se potvrdilo, že je jedním z nejlepších tyčkařských trenérů na světě.
***
Kdo je Kateřina Baďurová
Cestu k atletice si rodačka z Ostravy našla poté, co ze zdravotních důvodů musela skončit s gymnastikou, které se věnovala od svých čtyř let. Nejdříve zkusila sprinty, později přešla na skok o tyči. Její kariéru často přerušovala zranění, takže na velké akci se zatím do finále dostala jen na OH v Aténách, kde obsadila 12. místo. Letos ale zažívá sezonu snů. Svoje osobní maximum vylepšila 24letá závodnice od začátku roku postupně o více než 20 centimetrů, čtyřikrát překonala národní rekord a teď má i stříbro z MS.
O autorovi| JIŘÍ JAKOUBEK (od zpravodaje LN v Japonsku)
