Politici opět dosadili své lidi do dozorčí rady ČEZ. Žádné velké překvapení, funguje to tak minimálně od nástupu Zemanovy vlády v roce 1998. Na jednu stranu je logické, že stát si chce ohlídat, jak hospodaří nejziskovější společnost v zemi, v níž navíc stát vlastní 70 procent akcií o tržní hodnotě přes 280 miliard korun. Ale budou odborníci na státní rozpočet či penzijní reformu schopni posoudit, zda se vyplatí investice ČEZ do expanze v zahraničí nebo do solárních elektráren? Těžko říci. Stojí za zmínku, že nová dozorčí rada bude více politická než ta předchozí. V ní zasedali lidé jako Jan Demjanovič, Miloš Kebrdle a Petr Kalaš, které přeci jen bylo možné za nadstranické odborníky považovat.
Postřeh druhý: stát vlastní necelých 70 procent akcií společnosti ČEZ, ale obsadí sto procent míst v dozorčí radě volených akcionáři. To je podivná aritmetika. A co ostatní akcionáři, reprezentovaní často velkými mezinárodními investičními fondy? Je to fér, že nemají ani jednoho zástupce v dozorčí radě? Zvolení dvou nebo tří zkušených manažerů ze zahraničí do dozorčí rady by prospělo všem akcionářům včetně státu. Top management ČEZ v čele s Martinem Romanem by tím získal rovnocenné oponenty, kteří by třeba byli schopni postavit se proti sporným investicím – například do obludných solárních elektráren nebo do nákupu rozvodné sítě v Albánii.
