„Učíme se od vzorů ze zahraničí, místo abychom se snažili zůstat originální,“ říká v rozhovoru pro LN legendární kouč. Na to, že český přístup k hokejové mládeži má mezery, nyní upozornila i ombudsmanka. Rodiče často musejí za přestup dítěte do jiného klubu zaplatit až 70 tisíc korun. To vytváří nesmyslné síto.
LN Jak hodnotíte současnou situaci v českém hokeji?
Poté, co skončilo mistrovství světa, jsem nikde neobjevil prakticky žádné hodnocení ve smyslu analýzy. Můžu říct tedy jen svůj dojem. A ten je, že prozatím se nám nedaří dosáhnout toho, abychom byli tam, kde jsme byli v minulosti. Nezaostáváme moc, ale přesto ano. Řada věcí nám chybí, především práce s mládeží. Dnes nevychováváme individuality, nevychováváme tvořivé hráče, nevychováváme hráče, kteří rozhodují o výsledku.
LN Proč má právě český hokej problémy při práci s mládeží?
To se netýká jen hokeje. Stejné nebo podobné máme i v jiných sportech. Ať to byl fotbal, basketbal, házená nebo volejbal, v minulosti jsme se odlišovali od soupeřů, se kterými jsme hráli. Avšak typicky českou nápaditou hru jsme ztratili. Ukázala to olympiáda, ukazují to veškerá mistrovství světa.
LN Jaké to má příčiny?
Změnila se doba, a to skutečně dramaticky. Nejen politické poměry, ale i poznání a věda. V poznání člověka vědci udělali neuvěřitelný pokrok, zejména evoluční biologové a neurologové. Přišli s tím, že – a to je velká změna – člověk je emocionální bytost mající rozum. A celý náš trénink je stavěný obráceně, tedy podle principu, že člověk je rozumová bytost mající emoce. V tom je strašný rozdíl a ten trénink se v tom strašně liší. Zvlášť trénink s dětmi.
LN V čem ten rozdíl spočívá?
Trénujeme tak, že vytváříme vlastně mašiny, živé stroje o určitém výkonu. Kdybych to řekl obrazně: někdo má pět koňských sil, někdo šest a někdo sedm. Chybí nám ale to hlavní, to mentální, co se musí trénovat. Trénujeme jen pohybový stroj, ale potřebujeme trénovat ten vnitřní, tajemno či duši. Potřebujeme totiž oživit tu nejprimitivnější část mozku, pramozek či mozek z pravěku.
LN Dříve byli Češi schopní vychovávat individuality, které umí rozhodnout zápas?
Když jsme trénovali v minulosti a trénovali nás naši neškolení, ale dobří trenéři, nepřemýšleli nad tím tolik a řídili se zdravým selským rozumem. Dnes se tomu říká přirozenost. Prostě trénovali s dětmi jejich přirozenost. Rozdíl je v tom, že oni trénovali děti emočně, zatímco teď z nich děláme stroje. Trénujeme je pouze rozumově, instruktivně. Jenomže rozum se s emocemi v dětství neprolíná. Přitom právě emoční složka zraje a utváří se v dětství. Děti proto musí být svobodné, ne být uvázané v okovech přestupního řádu a tabulkového odchodného.
