Už osm let bydlí Bohdan Sláma v jihočeské vesnici Bořice. Sedíme na zahradě ve stínu několika vzrostlých stromů a popíjíme čaj. Bohdan Sláma ho udělal jednoduše: Natrhal několik květů bezu, zalil je horkou vodou a osladil medem. „Snažíme se být soběstační. Máme zeleninovou zahradu a v jezírku ryby. Bohdanovi to jezírko musíte pochválit. Je na něj moc pyšný,“ šťouchá do mě Slámova manželka Mirka. „Včera jsme tu měli menší oslavu. Nakonec přišlo asi sto padesát lidí. Vladimír Merta do jezírka skočil a ztratil v něm trenýrky,“ usmívá se Mirka Slámová. Kolem nás pobíhají psi Minimax a Krychlička a celé to připomíná atmosféru Slámova posledního filmu Venkovský učitel.
Když se Bohdana Slámy ptám na oblíbené knihy, zamyslí se a učiní malé prohlášení. „Na knížkách jsem strávil celé dětství.
Zkazil jsem si při tom oči a ohnul páteř, takže teď už mám knih plný zuby.“ Do svých třiceti let se snažil být ve čtení systematický.
Od téhle ambice ustoupil, když pochopil, že nemusí vidět a přečíst každou knihu či film. „Pro mě je základ vnímání světa v tom, co prožívám já sám a lidé mně blízcí. To přece znamená úplně nejvíc.“
***
KNIhY ? Za největšího českého autora považuje Bohumila Hrabala. „Znamená pro mě víc než Jaroslav Hašek a jeho Švejk, kterého Hrabal tolik obdivoval. Ten zákus do reality, obrovská poezie a erupce obrazů je neuvěřitelná.“ ? Jediná kniha, ke které se Sláma dokázal vrátit, jsou Dostojevského Bratři Karamazovi. „Já myslím, že si ji během svého života přečtu ještě několikrát. Pro mě je to něco jako hřeb lidské existence zabodnutý rovnou do hlavy. Je to vrcholná literatura, filozofie až
