PRAHA Jaromír Jágr dokáže jedinečnou věc - nenapodobitelným hokejovým uměním rozdává fanouškům radost. Osobitými kličkami, překvapivými nahrávkami, parádními góly.
Přesto dlouho platilo, že reprezentační kabina mu svazovala ruce. Jako by Jágra dusila přefouklá očekávání.
„Je hrozně únavné, když na vás spousta lidí spoléhá a vy víte, že to nejde a že s tím nemůžete nic dělat. Je to hrozně vysilující. Prostě mě to ničí,“ vysvětloval Jágr před třemi lety na konci olympijských her v Turíně. Tehdy „na devadesát procent“ končil v reprezentaci...
Od kladenského odchovance, kdykoli navlékl dres se lvem na prsou, totiž automaticky všichni očekávali, že každému soupeři nasází spoustu branek a že spanilým krokem provede český tým až ke zlaté bráně. A Jágr se nedokázal proti těmto očekáváním obrnit. Národní tým pro něj byla příliš vážná věc.
Od toho už byl jen krůček k prokletí národního mužstva - s výjimkou nečekaného Nagana nemohl Jágr dlouho s reprezentací uspět, a zatímco jiní sbírali medaile, on většinou polykal trpké porážky.
A ani v dobách největší slávy nevyhrál nejproduktivnější Evropan v dějinách NHL na velké reprezentační akci (MS, OH) kanadské bodování. „Ale tohle už mám za sebou,“ tvrdí sedmatřicetiletý Jágr dnes, kdy se opět stal největší hvězdou českého národního týmu. „Jestli dám gól, nebo ne pro mě není žádný rozdíl. Nejedu na mistrovství vyhrávat bodování.“ S Růžičkou to jde líp Zdá se, že stárnoucí Jágr konečně našel recept, jak se vypořádat s drtivým tlakem nereálných očekávání. „Jarda je svůj a jako každý hráč s přibývajícím věkem řekněme dospívá,“ prohlásil reprezentační trenér Vladimír Růžička.
Právě charismatický kouč je vedle zkušeností druhý důvod, který Jágrovi ulehčuje reprezentační bytí. Růžička byl u obou velkých triumfů, které Jágr v českém dresu zažil: vítězství na ZOH v Naganu a na světovém šampionátu ve Vídni v roce 2005, kde už Růžička tým vedl jako trenér.
„Určitě největší vítězství je Nagano, ale nejlepší atmosféra byla ve Vídni,“ vzpomínal Jágr.
Růžička našel recept, jak Jágra zapojit do mužstva a zároveň mu ponechat jistou formu výlučnosti, kterou potřebuje. Protože Jágra na jedné straně dusí nadměrné očekávání, na druhou stranu vyžaduje, aby se tým (hlavně herní styl a složení útoků) točilo kolem něj. „Potřebuji, když je mužstvo založené na mně. Když budu mít výsledky, bude hrát i mužstvo,“ přemítal Jágr před rokem.
Alchymie Jágrova útoku S tím by neměl být na letošním mistrovství světa ve Švýcarsku problém, protože pro všechny ostatní hráče v Růžičkově současném výběru je Jágr vzorem i absolutní autoritou. „Všichni k němu vzhlížíme,“ přiznává útočník Jan Marek, po Jágrovi jeden z hlavních trumfů hokejového výběru. „Jarda to obrovská persona a ikona českého hokeje. Neznám jediného hráče, který by si s ním nechtěl zahrát.“
Právě nalezení správných spoluhráčů k Jágrovi bývá pro úspěch týmu klíčové. Slavná osmašedesátka totiž potřebuje někoho, kdo dokáže na ledě potlačit vlastní ego, odmaká černou práci a zároveň „přečte“ Jágrovu myšlenku a vytěží z faktu, že soupeřova obrana se soustředí na bránění slavného útočníka. Růžička věří, že tento alchymistický úkon už vyřešil a k Jágrovi přiřadil zkušeného Čajánka a jednoho z nejlepších současných českých útočníků Aleše Hemského.
Sám Jágr před novináři tvrdí, že je mu jedno, s kým bude hrát. „Chci se hokejem bavit. Mám radost, když se všem daří a v týmu je dobrá nálada,“ podotýká.
Úspěch nebo zkáza švýcarské mise patrně také napoví, zda bude mít Jágr chuť reprezentovat i na olympijských hrách, které hostí Vancouver už za necelý rok.
***
Jágrovy šampionáty 1990 - MS ve Švýcarsku V osmnácti letech absolvoval Jágr první světový šampionát v lajně nováčků, kde hrál s Roberty Holíkem a Reichlem. V deseti utkáních získal pět bodů za tři góly a dvě nahrávky. Slavná „68“ si při své premiéře na velké akci odvezla bronz.
1994 - MS v Itálii Už jako velká hvězda NHL dorazil až uprostřed rozehraného turnaje. Spolu s Martinem Strakou měli být hlavními oporami českého týmu, ten ale skončil ve skupině až čtvrtý. Klíčový čtvrtfinálový duel s Kanadou český výběr prohrál těsně 2:3. Jágr ve třech utkáních dvakrát asistoval.
2002 - MS ve Švédsku Po neúspěchu na olympiádě v Salt Lake City, kde český tým vypadl ve čtvrtfinále s Ruskem, nepřišel Jágr o chuť reprezentovat. Až do konce osmifinálové skupiny procházela reprezentace mistrovstvím hladce. Jenže ve klíčovém čtvrtfinále potkala opět Rusy a znovu odjela bez medaile.
2004 - MS v Česku Nově vybudovaná Sazka Arena a hvězdný Jágr měli být dvě hlavní zbraně českého výběru na domácím šampionátu. Tým plný hvězd jel od počátku na vítězné vlně, tu ale ve čtvrtfinále zastavil celek USA, který rozhodl v samostatných nájezdech. Jágr při svém pokusu trefil pouze tyčku.
2005 - MS v Rakousku Reprezentace se v pozici kouče poprvé ujal Vladimír Růžička a při roční výluce v NHL mohl vybírat hráče bez omezení. Jágr proto nemohl chybět. Ve třetím utkání proti Německu si zlomil malíček a turnaj pro něj mohl rychle skončit. Se speciální bandáží se znovu zapojil do hry a jako nejproduktivnější hráč dovedl tým k svému prvnímu a zatím jedinému zlatu z mistrovství světa.
