David Czesany v Divadle Na zábradlí dvakrát hostoval – v roce 2005 zde v rámci projektu Československého jaro nastudoval hru Miloše Urbana Nože a růže a o tři roky později hru Komplic Friedricha Dürrenmatta.
Roztříštěná dramaturgie Divadlo Na zábradlí od smrti Petra Lébla v roce 1999 stále hledá jasně formulovaný program a režijní osobnost, která by jej zaštítila. Za deset let tu sice vznikla řada zajímavých a úspěšných inscenací, které režírovali špičkoví režiséři – například Bernhardovo Náměstí Hrdinů, Zázrak v černém domě Juraje Nvoty, Carrierova Terasa, Taboriho Balada o vídeňském řízku či Bergmanova Sarabanda v režii Jiřího Pokorného a další, ale celkově dramaturgie divadla působí roztříštěně a nevyrovnaně. Zejména v posledních dvou třech sezonách problémy zesílily a mezi inscenačními výsledky tohoto období lze nalézt i vyslovené omyly.
Jak najít vyhraněný styl?
Zdá se také, že svěření uměleckého vedení do rukou více osob nebylo vždy šťastné – po Léblově smrti vytvořili takový triumvirát herec a režisér Jiří Ornest, režisér J. A. Pitínský a dramaturgyně Ivana Slámová. Toto uskupení vystřídalo spojení Jiří Pokorný a Ivana Slámová, které realizovalo úctyhodný projekt Československé jaro, v jehož rámci se ve světových premiérách uváděly původní hry českých současných autorů.
Po odchodu Jiřího Pokorného ředitelka Doubravka Svobodová jmenovala jako svůj poradní orgán radu ve složení Igor Chmela, Juraj Nvota, Jiří Ornest a Ivana Slámová, ke spolupráci byli přizvání i mladí režiséři (například Jan Frič), ale příliš se nedařilo najít vyhraněný styl. V případě Friče šlo spíš o nepříliš fungující experimenty . Jmenování jedné osoby – režiséra – je rozhodně pozitivním krokem, který by mohl divadlu prospět. Přinejmenším jde o signál, že vedení divadla si stagnaci a současnou nevyhraněnost uvědomuje.
***
Profil Léblův nástupce
David Czesany (* 1965) studoval režii na DAMU, divadlu se věnoval amatérsky během gymnaziálních studií. V letech 1991–95 byl režisérem a uměleckým šéfem A studia Rubín. Režíroval zde inscenace Hodina lásky, Dvě noci s dívkou od Josefa Topola či Witkiewiczovu hru Blázen a jeptiška. V roce 1995 nastoupil do Činoherního studia v Ústí nad Labem jako režisér, v roce 1997 se stal uměleckým šéfem. Z Ústí odešel v roce 2004 a uvedl zde například Les divokých sviní, Odpočívej v pokoji, Platonova a Hamleta. V poslední době režíroval například v Národním divadle a Jihočeském divadle České Budějovice.
