Manželé Pekařovi měli harmonické manželství plné lásky, které před devíti lety vyvrcholilo narozením dětí – a rovnou trojčat. Petra, Jakuba a Honzíka.
Idylka však netrvala dlouho. Místo toho, aby si rodiče naplno užívali šťastné období a radovali se z potomků, nastalo pravé peklo.
„Když klukům bylo jen několik měsíců, žena se najednou strašně změnila. Neustále mě podezírala, že mám jiné ženy a že jsem jí nevěrný. Po tomto nepravdivém obvinění mě začala napadat ještě absurdněji – že chodím za chlapama – a nakonec mě obvinila, že jsem pedofil,“ popisuje František Pekař hádky, které byly na denním pořádku, a dodává: „Nadávky byly hrozné. Nemohu je ani vyslovit... Pedofil samozřejmě nejsem. Soud by mi jinak děti nesvěřil. Jsem snad nejvíce proklepnutý otec v České republice,“ vysvětluje. Kupodivu to nebyl on, kdo požádal o rozvod. Tento krok podnikla v roce 2002 jeho žena Jana. Zároveň podala žádost o svěření kluků do své péče. Totéž udělal i František Pekař.
Poté pro něj nastaly další krušné časy, na které nerad vzpomíná. Nemohl sledovat, jak kluci rostou, nemohl řešit jejich každodenní radosti i starosti.
„Sbalila děti a odstěhovala se s nimi na Kroměřížsko ke své matce. Klukům byly tři roky. Nemohl jsem se s nimi stýkat. Déle než dva roky jsem je téměř vůbec neviděl,“ vypráví.
K matce, nebo k otci?
Nefungující manželství Jany a Františka Pekařových bylo rozvedeno až v roce 2007. Už o dva roky dřív ale rozhodoval soud o tom, kdo se bude starat o tři kluky. Soudci zkoumali podrobně matku i otce. Rozhodli rychle a jasně: trojčata bude vychovávat František.
Odborníci vypracovali znalecké posudky na oba rodiče. Podle zlínské soudkyně, rozhodující o případu, vyšlo najevo, že otec je pro výchovu dětí stabilnější a vhodnější než matka. Tu soudní znalkyně označila za labilní osobu se sklony ke lhaní.
Poté, co si Jana Pekařová vyslechla rozsudek, sbalila se a odjela do Anglie.
„Přijel jsem si pro děti na Kroměřížsko, ona vytáhla krabice s věcmi a řekla: Když jsi je chtěl, tak tady je máš. Od té doby jsem byl pořád jen s kluky,“ vypráví pan Pekař. Strach z výchovy prý neměl. Bral ji zodpovědně a s respektem. „Jejich maminka všude říkala, jak jsou na tom kluci špatně s chováním i učením. Myslím, že známky mluví za vše. Mají samé jedničky,“ dodal. Coby profesionální kuchař ani nemusel řešit to, jestli dětem zvládne uvařit.
„Jejich nejoblíbenější jídlo je ryba, bramborová kaše a okurkový salát, to by mohli jíst každý den. A teď také tzv. číňana, to jsou smažené nudle a gyros,“ vyjmenovává pan Pekař.
Podle rozhodnutí soudu směla matka vídat své syny jeden víkend v měsíci, ve svátky a během letních prázdnin s nimi mohla trávit celý měsíc. Dohoda fungovala tři roky. Na léto 2008 už ale František Pekař nikdy nezapomene.
„Po domluvě si bývalá žena pro syny přijela 20. července a 17. srpna je měla vrátit. To se ale nestalo. Telefon nebrala. Okamžitě jsem věděl, že není něco v pořádku, že se něco děje,“ vypráví smutně otec trojčat.
„Prostě odjela. Kam, to nevím. Řekla jen: Odjíždím a neřeknu kam.“
František Pekař neváhal a informoval policii o tom, že jeho bývalá žena unesla vlastní děti.
„Pátráme po Janě Pekařové a jejích třech dětem v rámci celého schengenského prostoru, o pomoc jsme požádali také Interpol,“ uvedla tehdy mluvčí zlínské policie Jana Bartíková.
Otec nemohl dělat nic. Hodiny, dny a nakonec dlouhé týdny žil ve strachu a čekal na sebemenší zprávu, na to, kdy se kluci objeví ve dveřích nebo alespoň zatelefonují. Neustále si prohlížel jejich fotky, vzpomínal a doufal, že se s nimi brzy zase setká.
Stopa vedla do Anglie Přestože neměl žádné zprávy ani od bývalé manželky, ani od policie, tušil, kde Jakub, Honza a Petr jsou.
„Bývalá manželka u soudu tvrdila, že má v Anglii bohatého přítele, s nímž se o děti postará. Předpokládám, že je odvlekla tam,“ usuzoval. Kauza plná otazníků se po několika týdnech začala pomalu rozplétat. Policii se přihlásili svědci, kteří Janu Pekařovou s kluky viděli na zlínském nádraží nakupovat jízdenky. „Chtěla lístky na autobus do Francie, a odtamtud lodí do Anglie,“ prozradila prodavačka jízdenek. Anglie se potvrdila. Právě tady asi po třech měsících kluky i jejich matku vypátral Interpol. „Konečně jsem věděl, kde jsou, ale to čekání, než se mi vrátí, bylo hrozné,“ stěžoval si tatínek dětí. A měl zřejmě důvod. Trojčata totiž nemohla být vrácena otci do České republiky okamžitě. Důvodem byla Haagská úmluva, podle které má o vrácení rozhodnout soud v zemi, v níž se děti právě nacházejí. „Mé děti se nechtějí vrátit zpět, a jestli to tak dopadne, hrozí, že si ublíží,“ vzkázala z Velké Británie Jana Pekařová.
To už na případu pracovali právníci i britský soud. Na tři sourozence doma nečekal pouze otec, ale také kamarádi ze školy. I ti se začínali ptát, co se děje. Spolužáci vytvořili výtvarné práce, napsali klukům dopisy, že na ně čekají. Ředitel základní školy ve Štípě Jaromír Vařák ujistil otce, že sourozenci Pekařovi zůstávají nadále žáky místní školy. Taková podpora pro Františka Pekaře hodně znamenala.
Zpět do Česka Rozhodnutí padlo během jediného dne. Přesto se ten den zdál Františku Pekařovi dlouhý jako měsíc. Nakonec mu oznámila právnička radostnou zprávu – kluci se musejí vrátit zpět do Česka ke svému otci. Soud v Londýně tak potvrdil původní verdikt soudu zlínského.
„Vůbec nedokážu slovy popsat, co cítím. To víte, že mám radost, ale tohle snad dokáže pochopit jen člověk, který něco podobného zažil,“ svěřil se s prvními pocity otec trojčat. Jeho exmanželka si naopak postěžovala: „Britský soud patří k nejhorším, co se týká vztahu k dětem. Vůbec nemají zájem jim pomáhat.“ Rodiče vedli válku a děti tomu mohly jenom přihlížet. „Nejlepší by bylo být s mámou i tátou,“ svěřil se jednou devítiletý Péťa.
Pokračování na straně II
Unesla mi děti
Dokončení ze strany I
Po verdiktu soudu si ale František Pekař uvědomil, že ještě nemá vyhráno. Čekal ho poslední, velmi důležitý úkol. Dostat kluky z Anglie domů. Teprve potom si mohl pořádně vydechnout. Jejich matka je ovšem odmítala přivézt do Čech. Otec se tedy rozhodl dojet si pro syny sám, přestože neumí ani slovo anglicky. Svému cíli – dostat syny domů – byl odhodlaný obětovat vše. Sehnal letenky a ve strachu, jak ho kluci téměř po půlroce přijmou, odletěl.
Jeden z nejsledovanějších sporů o děti za poslední dobu nakonec skončil happy endem.
„S bývalou ženou jsem se vůbec nesetkal, děti mi přímo na letišti předaly tamní úřady. Kluci jsou úplně v pohodě, všechno probíhá bez problémů,“ telefonoval horké informace z Británie šťastný otec. Domů si je přivezl 6. prosince 2008.
Pro Františka Pekaře to byl jednoznačně nejkrásnější předvánoční dárek.
Šťastné a veselé!
Hrdý otec měl najednou opět důvod se usmívat a pro co žít. Okamžitě si vzal dovolenou, aby se svými syny mohl strávit co nejvíce času. „Nevyptával jsem se a nevyptávám se ani teď. Nechci z nich tahat informace o tom, jaké to bylo v Anglii. Myslím, že se jednou sami rozmluví,“ říká Pekař. Vánoční svátky byly ve Velikové na Zlínsku, kde se syny žije, opravdu bohaté. „Kromě jiného klukům Ježíšek nadělil pod stromeček počítač. Ten je potěšil nejvíc. Dostali také různé hry a volant k počítači.“
Z dárků se ale kluci nemuseli vůbec radovat. Den před Štědrým dnem si pro ně totiž přijela jejich matka. Podle původního rozsudku mohla s kluky trávit svátky. Zlínský soud však stačil vydat předběžné opatření. V něm bylo uvedeno, že matka se s dětmi může stýkat pouze pod dohledem sociální pracovnice.
„Zastavila před mým domem, ale ani nešla dovnitř. Zavolal jsem policii a ta jí předala rozhodnutí od soudu. Jinak za celé svátky dětem ani nezavolala. Ozvala se až ke konci roku,“ popisuje situaci během vánočních svátků František.
Přesto po tom všem, co prožil, nechce bránit klukům, aby byli se svou matkou v kontaktu. „Je to jejich máma a já jim ji nechci brát. Jenom už budu obezřetnější,“ tvrdí. Jeho bývalá žena se ale stále nevzdává. Soud ještě musí rozhodnout o úpravě styku s dětmi. „Podle předběžného opatření se matka s kluky může vídat jednou měsíčně pod dohledem sociální pracovnice. Předpokládám, že neuspěje, to by bylo postavené na hlavu,“ usuzuje otec trojčat.
Případ ale ani tak pro Janu Pekařovou nekončí. Policie ji stíhá za trestný čin poškozování cizích práv, za který jí hrozí až dvouleté vězení.
František Pekař se snaží na vše zapomenout. S Péťou, Kubou a Honzíkem chce žít jako každá jiná rodina. Otec chodí do práce, děti do školy. Volné dny vyplňují výlety. „Se starým rokem jsem se loučil rád. Doufám, že nic podobného jako loni nás už nepotká,“ prozradil své největší přání.
***
Se starým rokem jsem se loučil rád. Doufám, že nic podobného jako loni nás už nepotká.
