Nic radostného
Za největší problém na politickém poli považuji to, že není koho volit. Pokud jde o nové strany, jeví se mi to jako sešlost politických turistů, kteří sledují jen své osobní zájmy, hlavně pak hledají možnost, jak se dostat ke korytům. Pokud si člověk udělá rekapitulaci, dospěje ke smutnému zjištění. V ODS jsou lidé, kteří stáli u kuponové privatizace. Jak to dopadlo je všeobecně známo - bylo slibováno, že občané dostanou svůj díl na děleném majetku. Výsledek? Jedni získali miliardy (kupř. Kožený), většina se ke svému poměrnému dílu nedostala. Pokud jde o levicové strany (soc. dem. a komunisty), ty by jen přerozdělovaly. A tak se cpe horem dolem i do těch, co nikdy nepracovali, nepracují a pracovat nebudou (prostě do notorických povalečů) a na ty, kteří to ekonomicky musí táhnout (ať se jim to líbí či spíše nelíbí), se stále zapomíná. A při tom je to tak jednoduché. Sociální dávky nechat pouze těm, kteří prokazatelně nemohou pracovat a finanční prostředky převést na úhradu veřejnoprospěšných prací. Kdo by chtěl peníze, musel by se přihlásit k práci a ta by mu byla dána - jednotlivým lidem by byla přidělena práce (odpovědnost za úklid konkrétních ulic a prostranství, střežení zaparkovaných vozidel a vybraných objekt, třídění odpadků, apod.). Prostě: Kdo by nepřiložil tuku k dílu a neprojevil ochotu podílet se na tvorbě hodnot, ten by nedostal nic. Válení a příjmy za nic považuji v případě práceschopných za nemravné. Jenže to asi našim socialistům nevadí, hlavně, když dostanou hlasy při volbách! Je to divná demokracie - vidím v tom spíše diktát, na který doplácí zejména ti, co poctivě pracují a snaží se něčeho pozitivního dosáhnout. A naše tzv. malé strany? Stačí se podívat, kdo v nich je. Tak kupř. madam Volfová - pamatuji si jí, jak prosazovala to, co by šlo popsat následovně: Jedni by plodili děti, druzí by za ně platili alimenty. Stranu, kde je tahle dáma, volit tedy nebudu! A platí to i o dalších stranách "politických tur