Lidovky.cz: Jakým způsobem hodláte vést Ústavní soud?
Dopředu vím, že nepůjde o lehký úkol. Rozhodně to není žádný trůn. Pavel Rychetský nasadil laťku velmi vysoko. Chci se spoléhat na své dva místopředsedy (Vojtěch Šimíček a od pátku také Kateřina Ronovská – pozn. red.).
Ústavní soud mi v tuhle chvíli připomíná loď, která pluje a mění během plavby jak posádku, tak po dvaceti letech i kapitána – či kormidelníka, chcete-li. Naším společným cílem má být, aby se nepotopila, aby neztratila kurz. Aby instituce, která se těší vysoké důvěře veřejnosti, tuto svou vlastnost ještě posílila. Aby soud byl srozumitelnější a uživatelsky přívětivější. Aby zkrátka plnil svou roli tak, že ji naplní do posledního centimetru. Ale že zároveň nebude přešlapovat a míchat se do role ostatních institucí.
Ale také bych rád, až nastane ta chvíle, aby se instituce nebála a neutíkala od svých kompetencí, a to z jakýchkoliv důvodů. Zkrátka aby bylo na Ústavní soud spolehnutí a všichni mohli v klidu spát.
Lidovky.cz: Jaké konkrétní kroky v nové funkci chystáte?
Musím se nejprve seznámit s chodem instituce, s organizací práce, s dosavadními i novými kolegy. Jak to tak vidím, mou rolí bude sladit orchestr.
Lidovky.cz: V čem se bude lišit váš styl vedení od toho, jaký praktikoval v uplynulých dvaceti letech váš předchůdce Pavel Rychetský?
Na doktora Rychetského chci navazovat. On je díky svému osobnímu životnímu příběhu, profesní zkušenosti a předlistopadové minulosti nesporně tváří Ústavního soudu. To vše ale odejde spolu s ním. Každý další předseda bude muset pojmout roli civilněji. Určitě nebudu pronášet tak silné výroky.
Šestnáct let jsem byl předsedou Nejvyššího správního soudu. Vím, že soud nerovná se předseda a předseda nerovná se soud. Chci se opírat o své kolegyně a kolegy. Ale ve chvílích, kdy to bude nutné, hodlám stát v čele, reprezentovat soud a hájit. A to nejen instituci, ale také ústavnost, ústavu a základní práva a svobody. I toho posledního občana nevyjímaje.
Josef Baxa
|
Lidovky.cz: Rychetskému bylo jeho kritiky vyčítány někdy až příliš hlasité komentáře a názory na politiku. Vy se hodláte zdržet politických komentářů?
O mně je známo, že jsem člověk otevřený, komunikující. Nicméně si uvědomuji, že pozice předsedy znamená mít ještě větší zámek na puse a o některých věcech nemluvit vůbec, případně do doby, než budou rozhodnuty.
Co se obecnějších komentářů týče, soudci jsou také ústavní aktéři a komentovat věci veřejné není nic proti ničemu. Je to součást důvěry veřejnosti vůči justici, když znají názory soudců.
Lidovky.cz: Konzultoval s vámi prezident Pavel výběr nově jmenované místopředsedkyně Ústavního soudu Kateřiny Ronovské?
Ano. A velmi se vydařil.
Lidovky.cz: Další z místopředsedů Ústavního soudu Vojtěch Šimíček pochází stejně jako vy z řad Nejvyššího správního soudu (NSS). Lze to vykládat tak, že persony z této instituce nyní de facto obsadily Ústavní soud?
Dle mého jde o vizitku oné instituce, jsem na to dodatečně pyšný. Obecně se říká, že nejvyšší správní soudy jsou takové malé ústavní soudy. Příbuznost agend je zřetelná. Tak jako dnes jsem na Pražském hradě stál před dvaceti lety, kdy mě tehdejší prezident Václav Havel jmenoval do funkce vůbec prvního šéfa NSS.
Nepochybně Pavlův soud. Přejme si, aby se k němu za deset let hlásil |
Vybíral jsem lidi, u kterých jsem věřil, že přinesou tu nejvyšší kvalitu. Je tedy docela logické, že v řadách soudců NSS jsou silné a pestré osobnosti, které mají justiční zkušenost, ale také si prošly veřejnou správou, advokacií či právní akademií. Můžete mezi nimi sáhnout kamkoliv.
Ale opravdu věřte, že nejde o to něco ovládnout, opanovat. I když pocházíme z jedné instituce, dokážeme hlasovat i proti sobě. Nevzniká zde žádné bratrstvo.
Lidovky.cz: Pomohlo vám, že jste v roce 2019 odmítl nabídku tehdejší hlavy státu Miloše Zemana? Avizoval, že vás jmenuje do čela Ústavního soudu oplátkou za to, pomůžete-li rozhodnout žalobu, jíž prezident čelil kvůli nejmenování dvou akademiků profesory, v jeho prospěch.
Pomohlo. Rychetský před lety říkal, že předčasně skončí a že já bych měl být jeho nástupcem. Jsem rád, že se to nestalo. Poté, co jsem v roce 2018 skončil coby předseda NSS, jsem se stal řadovým soudcem, což mi vydrželo až donedávna. Byla to taková zkouška.
Osobně mě upevnilo, že jsem se odmítl podílet na tom, co chtěl prezident Zeman. Pomohlo mi to soudcovsky, protože jsem se nezpronevěřil. Nikdy jsem ale nad tím nepřemýšlel tak, že by mi to rozhodnutí mělo něco přinést.
