Poslední dobou myslím na Divocha z románu Aldouse Huxleyho Překrásný nový svět nebo Konec civilizace. Divocha, který odmítá kvetoucí novou civilizaci zajišťující život bez bolestí a starostí. Román jsem četla jako studentka v USA, kde se mi zdálo, že tamní společnost spěje k podobnému stavu.
A Divoch, který se proti vývoji postavil, se stal mým hrdinou.
Divoch totiž ví, že lidé v Překrásném novém světě žijí omezeným životem i kvůli tomu, že už v něm neexistují ani slzy, ani radosti. Opravdové pocity nahradila droga Soma, která dává člověku pocit radosti a blaha. Lidé se stali postavami předem určeného života a přestali být bytostmi s vlastními názory a činy.
Nedlouho po dočtení románu jsem přijela poprvé do České republiky. Realita mě tu zaskočila, zdála se tak neskutečně skutečná! Lidé se snažili něco změnit, měli ovšem také co. Hýřili nápady a usilovali o společnost, která by byla lepší než ta minulá. Není ovšem možné, aby lidé pořád prožívali porevoluční nadšení. Teď si ale často říkám, že v současné České republice by bylo zapotřebí více Divochů...
