Ladislav Lála komentuje pro LN Rallye Dakar
Desátá etapa Rallye Dakar protáhla v úterý startovní pole druhým dílem atakamského trojboje. Pořadatelé se nakonec rozhodli etapu nadvakrát zkrátit, když postupně vynechali hned dvě dunové pasáže. Aby těch změn nebylo málo, tak došlo ke zrušení včerejší maratonské etapy z Copiapa do Fiambaly, namísto které se jela pouze spojovačka.
V bivaku se chvílemi žertuje, že dakarský závod skončil již po páté etapě a teď je třeba udělat vše pro to, aby byly zachovány průběžné výsledky ve všech kategoriích.
Včera jsme se usadili na duně před kontrolním bodem 7 a s úžasem sledovali rozdílné jezdecké styly při zdolávání hory z písku. Jízda do příkrého kopce vyžaduje schopnost číst terén, srdce a techniku, která vás dopraví až nahoru. Ne vždy se takový výjezd podaří napoprvé, vždyť v tom pískovišti pod námi zapadlo během odpoledne množství posádek.
Jakmile polevila místní policie s hlídáním, okamžitě se na duně objevili místní a chvílemi docházelo k opravdu nebezpečným situacím. Auto kolikrát jede velmi nepředvídatelnou trajektorií, cílem je dostat se za každou cenu nahoru. Při jednom takovém méně úspěšném pokusu si kolega novinář Jirka Vintr zaběhl osobní rekord na sto metrů, když prudkou dunu zdolal v neskutečném tempu ve snaze uniknout před jednou nezkrotnou čtyřkolkou.
Na duně pár kilometrů před cílem jsme bohužel neviděli Marka Spáčila, který se zasekl někde v píscích, podobně jako další kamiony. Na posunutí termínu startu tak doplatili nejvíc právě truckeři. Jezdit v noci v extrémním terénu se dá velmi obtížně.
Skvěle si v dunách vedl i Aleš Loprais. „Duny máme rádi, v nich se pozná, kdo opravdu umí a naše pouštní buggina je v tomto terénu jako doma. Škoda jen, že pořadatelé ruší jeden náročný úsek za druhým,“ tvrdil v cíli.
Když jsem dělal rozhovory s Davidem Pabiškou a Martinem Mackem, získal jsem stejné poučení. To zní: neplácejte motorkáře na Dakaru po rameni a nepodávejte jim ruku. Když ze svého stroje spadnou třeba i několikrát denně, opravdu je to bolí.
Jinak atmosféra provázející rallye je i nadále úžasná. Chilané jsou sice o něco méně horkokrevní než jejich argentinští sousedé, reakce na projíždějící vozy jsou všude prakticky stejné. Stačí zastavit na křižovatce a již vám strkají do okénka papírek s žádostí o autogram, nebo chtějí vyměnit alespoň čepici.
Velkou pozornost v bivaku vzbudilo přitažení kamionu Tomáše Tomečka. Kolize ve 100 km/h změnila tatru, ve které jsem absolvoval svůj první Dakar, k nepoznání. Kluci jsou naštěstí v pořádku, to, co se skutečně stalo, jim asi dojde až později. I takový dokáže být Dakar...
Autor jede v doprovodném voze Loprais Tatra Teamu
***
Stačí zastavit na křižovatce a již vám strkají do okénka papírek s žádostí o autogram
