Nedělní reportáž na ČT 1 o dni otevřených dveří v Černínském paláci se pochopitelně zaměřila na nejzajímavější objekt, na Masarykův byt. Kamera snímala onu koupelnu, z jejíhož okna padalo tělo tehdejšího ministra zahraničí v onu březnovou noc roku 1948 na dlažbu nádvoří. Byl tam detailní záběr na to okno a reportér tento záběr komentoval slovy, že Jan Masaryk si přistavil stoličku k oknu, aby se dostal na parapet. Záběr ovšem končil u tohoto parapetu a žádná stolička se v něm neobjevila.
Upozornil jsem na to několikrát Nevím, zda si poznámku o stoličce vymyslel reportér, aby vysvětlil, jak se Jan Masaryk dostal na poměrně vysoko položený parapet okna, anebo mu to někdo poradil, aby nemusel vysvětlovat, že pod oknem bývala vždy lavice, která tam už ovšem není. Zjistil jsem to před dvěma roky, když jsme se Společností Jana Masaryka, jejímž jsem předsedou, tento byt navštívili. Upozornil jsem na to od té doby několikrát, ale jak vidím z televizního záběru z večerních zpráv ČT 1 z 13. června, nic se nezměnilo. Přitom jsem ještě čtrnáct dní předtím poslal ministru Kohoutovi dopis, v němž úlohu lavice v koupelně Masarykova bytu vysvětluji. Ocituji z něho to podstatné.
„… znovu jsem se nedávno přesvědčil, že v tzv. Masarykově bytě, a to v inkriminované koupelně, byla odstraněna původní lavice pod oknem, což zcela mění eventuální úsudky o způsobu smrti Jana Masaryka. V době, kdy jsem řídil ministerstvo, tam ještě byla. V některých soudobých dokumentech a usneseních o příčinách smrti je tato lavice citována (Masaryk trpící nespavostí si vzal prášky na spaní, připravil sklenici na podokenní lavici…, jinde … zpracovatel Usnesení vysvětluje, proč byly blízko lavice pod oknem nalezeny dva polštáře… a jiné údaje zmíněné v knize Jan Masaryk, úvahy o jeho smrti z roku 2010). Bez této lavice by se J. M. nedostal na parapet okna. Ta lavice byla v perfektním stavu, poměrně robustní a nechápu, který idiot dal příkaz k jejímu odstranění. Podívejte se na to prosím, možná že je ještě v nějakém skladišti.“
Přece jen to není obyčejná lavice z koupelny!
O autorovi| Jaroslav Šedivý, bývalý ministr zahraničních věcí
