Jednou to přijít muselo. Jako všechno. Doufal jsem, že se tomuto tématu vyhnu, ale po větě „Makročísla Pobaltí působila dlouhou dobu na první pohled super“ - v nedávném ekonomickém komentáři na stránkách LN - už nemohu mlčet. Jazyk Lidových novin stále pokračuje po své „Highway To Hell“ směrem k hovorovosti a povrchnosti, což čtenáři považující se za konzervativn(ějš)í těžce nesou, a nelze se jim divit. Ledacos se dá změnit (náhrada slova spisovným synonymem), leccos zmírnit (záchrana uvozovkami), něco omluvit (hovorový výraz v titulku). Výskyt příslovce super v kontextu ekonomické analýzy si však omluvu nezaslouží.
Chtěl jsem se tomuto tématu vyhnout proto, že se touto největší porevoluční floskulí zabýval z pozorovatelů a lékařů češtiny už asi každý a ješitnost mi brání být sto šedesátý osmý. Navíc nemám čím originálním tuto mozaiku obohatit. Co například dodávat po výstižném stanovisku neoblomného všetepce Vladimíra Justa: „Mocná, imperiální floskule odráží stále větší impotenci v hledání synonym kladu, chvály. (...) Super nám jako zvlášť výkonný buldozer odklízí z cesty všechna ,složitá‘ synonyma s jejich podezřelými, nejednoznačnými, jemněji strukturovanými významy“ (Slovník floskulí, Academia 2003).
První knižní vydání televizních pořadů O češtině (kolektiv, Česká televize 2007) v kapitole Nekonvenční čeština mladých staví super po bok výrazů naprosto, totálně, tutově, špica, bomba, klasa, hlína, husťárna... Uvádí, že funkcí výrazů obsahujících předpony jako mega-, super-, extra-, hyper- je intenzifikace významu - mají naznačit, že jde o něco mimořádného, výjimečného, jedinečného, velikého či krajního.
Jedním z významů latinského super je ,nadměrnost‘. Pokud vás tedy v supermarketu lákají na superceny, může to působit až komicky. Když jsem editorovi sdělil, že mám dnešní článek už téměř dopsaný, měl radost. Slovo, kterým dal svou radost najevo, ale neudělalo radost mně. Bylo to TO slovo.
Rubrika vychází každý pátek
O autorovi| Ondřej Tuček, vedoucí jazykový redaktor LN, ondrej.tucek@lidovky.cz
