* Vy jste také musel nejprve studovat, abyste mohl později při dostizích sbírat tolik slávy?
Samozřejmě. Jinak bych nemohl být žokejem a trenérem. Pokud nezískáte v oboru vzdělání, zůstanete celej život amatér. Školu jsem dělal na Slovensku v Šale, někdy v 35 letech. Jmenovala se Střední odborné učiliště polnohospodárské.
* Proč na Slovensku?
Důvod byl jasnej. V Chuchli tehdy dostihový řád zkoušel Waksmundský, který měl před i za jménem spoustu titulů. My ale moc dobrý vztah neměli. Jednou jsem se totiž po Pardubický vožral a druhý den nám i s ministrem při vyhlašování třepal pravicí. Do obličeje mně přitom s úsměvem říkal, že kdybych mu přišel do ruky, že mě totálně zničí. Takže asi chápete, že v Praze jsem studovat nemohl...
* Chápu... Ale ještě k té škole. Člověk by si řekl, že porozumět koním každého naučí přece zejména život. Proč se tedy musí ještě studovat?
Bez vzdělání dneska nejste ničím. Každé dítě, které je v tomhle sportu schopno něco předvést, musí mít nějaké nadání a znalosti. A je také pravda, že kdo má rodiče, kteří se koním věnují, má situaci jednodušší. Ale podívejte se na naši rodinu. Mám tři syny, ale až ten poslední se ke koním má. Ti před ním vůbec ne.
* Mluvíte ještě synovi Josefovi do studia?
Ne. Původně jsem si myslel, že vystuduje střední lesnickou školu, ale v prvním pololetí začal šesti pětkama. Tehdy jsme situaci museli řešit. Do dvou týdnů si známky opravil a pak přešel na soukromou jezdeckou akademii v Mariánských Lázních. Zdá se, že Pepča už dostal rozum, a předpokládám, že taky puberta ho snad přestala prohánět. Do učení mu nekecám, protože už ví, co chce, a maximálně se studiu věnuje.
* Jak optimisticky se díváte na jeho budoucnost v sedle koní? Přece jen se říká, že na žokeje vyrostl možná až příliš...
Důležité je, že chce ještě něco dokázat. A protože trochu vyrostl, musí si hlídat hmotnost. A hlavně je třeba, aby si vylepšil angličtinu. Kdyby jednou odešel ven, třeba trénovat, musí se samozřejmě v klidu domluvit. Bez angličtiny je život těžkej.
* Po vašem galapředstavení na poslední Velké se vám prý dost změnil život. Jak?
S volným časem to teď opravdu mám hodně špatné. Skoro denně dostávám nabídky na besedy.
* Tak na ně nechoďte...
To se řekne... Jenže, když mě někdo nemůže zlomit, najde jiného, s kým se znám, a tomu já pak nejsem schopnej říct ne. Takže to moc jednoduchý není. I doma už začínám mít skoro peklo. Paní se moc nelíbí, že jsem pořád pryč. Až ale začne sezona, snad se situace zklidní.
* Nemáte pocit, že v téhle pro vás hektické době znamená příjmení Váňa i pro vašeho syna jisté břímě?
Myslím, že s tímhle si nedělá žádnou hlavu.
* Každý rok naznačujete, že už s dostihy skončíte. Takže co dál?
Skončit ještě nemíním. Když dva tři dny nesedím na koni, zlobí mě záda. Takže pokud to půjde, budu muset jezdit...
