Nářek na předvánoční shon už patří k rituálu. Připomíná mi nářky, které jsem slýchal od zahrádkářů ze zahrádkářské kolonie, která sousedila se zahradou domu, v němž jsem bydlel. Trávili čas v přírodě, skloněni nad záhony mrkve a kedluben, posedávali na lehátkách před chatkami, v nichž ukrývali rýče a motyčky, a ustavičně hořekovali.
„To je dřina, to je dřina!“ Zatímco se jiní povalují, oni cedí pot, oni cedí krev a slzy, takový byl obsah jejich kvilu. A s těmi Vánocemi?
Ukažte mi někoho, kdo by je neměl rád, kdo by je upřímně nenáviděl. Ano, jistě takoví jsou, ale jak je rozeznat od rituálních kvílečů? Až tenhle článek vyjde, Vánoce budou už pozítří, říkám si. Těší mě, že i čtenář, bude-li jaký, si teď řekne: Ano, budou pozítří. Na zahrádkách domů v naší ulici svítí ověnčené stromky a na domovních dveřích visí věnce. Poněkud obtížná je úpornost, s jakou rádio tlačí písničky s vánoční tematikou do amplionů. Reklama, ta je obtížná vždycky, je „trvale obtížná“, jako jeden řetězec nabízí „trvale snížené ceny“. Z reklamních háčků lapáčků je obzvlášť zahnutě špičatý ten s „předvánočními slevami“. Věru úžasná je představa obchodníka, který celý rok prodává draho a před Vánocemi zlevní, z dobroty srdce, aby udělal radost.
Učenci nás v tento čas obdařují úvahami o konzumním obsahu Vánoc. Když to tak (občas) čtu, mám dojem, že motiv darů vpašovalo do Nového zákona reklamní oddělení řetězce Tesco nebo Albert.
Zamystifikujme si: v původních kumránských textech není o nějakých mudrcích z Východu ani slova, tím méně pak o tom, že by přinášeli dary. Popisuje se zde narození Spasitele z čisté panny a radost těch, kdo byli události přítomni. „Na tom nevyděláme ani dolar, ani euráč,“ zlobí se pan Tesco, když s panem Albertem hrají golf. „To přece nejde, aby si lidi jen tak slavili slunovrat.“ Ministerský potentát, který jim úslužně nese vak s holemi, šeptmo navrhne, že by se Vánoce mohly zdanit. Umlčí ho pohrdavými pohledy, pak se jejich zraky střetnou a oba naráz zvolají: „Dary!“
A ještě v restauraci golfového klubu vymyslí příběh o třech mudrcích, lépe třech králích. Musí to být králové, aby bylo s kým se identifikovat. Chvilku uvažovali o tom, že by Ježíškovi nesly dary mladé ženy v plavkách, ale nápad je zavržen s ohledem na cílovku, v níž jsou maminky i babičky, tedy konzumenti vůči prsaticím v plavkách netečné. Vpašují do příběhu o Zrození krále a s nimi motiv darů. Porada proběhla v náladě báječné, orosena šampaňským.
Až pak padne stín.
„Co tomu řeknou intelektuálové? Co tomu řeknou učenci? Už slyším ty řeči o konzumu!“ stará se pan Albert.
„Jen klid, příteli,“ usměje se pan Tesco. „Pamatujte na politickou korektnost. Jeden ze tří králů bude černoch. Myslíte si, že by se našel xenofob a rasista, který by se odvážil námitek?“
Nápad shledán skvělým a sám závěr porady, značně ovlivněný výtečným šampaňským Piper-Heidsieck, poznamenán pošetilými pokusy o zlepšování nápadu, jako že ten černoch bude nevidomá černoška. Ne, dost na tom, že ve vzorku je černoch, jako úlitba politické korektnosti stačí, tak porada uzavřena a tak se stalo a tak bude až na věky věků, amen.
A já vám přeji šťastné, lehce konzumní a především poklidné a radostné Vánoce, takové, jaké byly, jsou a budou, také až na věky věků.
