* LN Velkou jste letos poprvé sledoval z tribuny. Jaké to bylo?
Hrozný! Strašný! Seděl jsem tak, že jsem pořádně neviděl potíže Juventuse s naším Pepčou na Taxisu. Naštěstí mám podle doktorů pořád srdce sportovce, ale cvičilo to se mnou. Byli tam lidi ze Zlína, tak jsem houknul - kurňa, dejte mi napít slivovice! Jinak bych to asi nepřežil.
* LN Váš kůň, loňský vítěz Decent Fellow, skončil druhý, ale je mu dvanáct. Co s ním bude dál?
Co by bylo, za rok zase pojede Velkou. Může vyhrát, i když šance bude mít menší. Ale je přirozené, že staří koně odcházejí a noví přicházejí.
* LN Co je s nimi potom?
O koně je vždycky postaráno dobře. Majitel pan Charvát si Decenta vezme a ještě dvacet let na něm bude jezdit po lese. Nebo pan Komárek - ten se stará o všechny své koně, nedá na ně dopustit. Pan Bouček zase prodal svého špičkového koně za směšnou částku dívce, která ho má ráda, stará se o něj jako o kamaráda. Koně vždycky nějak poslouží, třeba i při hipoterapii, v jezdeckých oddílech.
* LN Kdyby to šlo, co byste při Velké poradil synovi?
Celý život jezdím koně trošku proti ruce, kůň musí přes opratě cítit jistý tah, vědět, že někoho nese. Ale Pepča je takový trochu benevolentní pohodář, na leccos se umí vykašlat. Naštěstí useděl Taxis, ale dobrých deset metrů nebylo jasné, jestli to Juventus ustojí. Jinak ale oba podali super výkon a hotovka. Jen měli jít dřív dopředu, mohli být i druzí, ne pátí.
* LN Bude příští sezona pro vás poslední?
To nevím! (smích) Hlavně ať je normální, ne jako tahle, kdy nám uhynulo nebo jsme museli nechat utratit snad patnáct koní.
* LN Vaše paní si pochvaluje, že jezdíte míň dostihů než dřív.
To jo, teď nejezdím kvůli obratli, a v létě jsem nejezdil, protože mě jeden kůň kopl do kolena. Mám jen asi čtyři dostihy. Ale příští rok pojedu Velkou se synem, jen aby sloužilo zdraví. Už mám vyhlédnutého bílého koně. Statného, ne střízlíka, jako je Sixteen.
