Mušle a hranolky jsou stejně nerozlučná dvojice jako slanina a vejce nebo pivo a pivní sýr. Na kombinaci měkkého a slaného masíčka s horkým a křupavým hranolkem - nejlépe omočeným v tatarce - je něco, čemu se nedá odolat. Není divu, že Belgičané povýšili moules frites (holandsky mosselen-friet) na svůj národní pokrm.
Kdo by ale čekal, že na mušle s hranolky narazí v Tuchoměřicích u Prahy, v obci, která čítá jen něco přes tisíc obyvatel? A nejen na ně! Mají zde i belgické vafle a padesát druhů belgického piva.
Závan Belgie sem přivezl Ludo Van den Bergh, majitel malého hotelu se jménem Auberge de Provence, umístěného v bývalém jezuitském klášteře ze 17. století. Hotýlek, který z kopce shlíží na Tuchoměřice a do okolní krajiny, si už stihl získat věhlas nejen díky svému výjimečnému umístění, ale i zdejší unikátní restauraci. Domácí prostředí i menu Dobrým ukazatelem toho, jestli restaurace má příjemnou atmosféru, nebo spíš naopak, je, když ji zažijete prázdnou. Když jsme s přáteli jednoho deštivého odpoledne uprostřed týdne dorazili do Auberge, byli jsme jedinými hosty, vůbec to ale nevadilo. V nízké místnosti mezi stěnami z kamene a dřevěných trámů, které jsou ozdobeny suchými květy, vycpanými úlovky z okolních lesů a starými rodinnými fotografiemi, jsme se cítili spíš jako na návštěvě v nějakém soukromém venkovském sídle.
Domácím dojmem působí i přiměřeně skromné menu s výběrem belgických a francouzských pokrmů v rustikálním stylu. Ingredience mnohých z nich navíc pocházejí z hotelové zahrady. Velká porce belgické dýňové polévky sametové konzistence (80 Kč) vylepšená strouhaným sýrem a domácím bramborovým lupínkem mohla být snad trochu víc okořeněná, ale byla přesto velice chutná. Šneci po bourgognesku (325 Kč za 6 kusů nebo 425 Kč za dvanáct) byli tuční a gumoví, a navíc je posypali tímtéž sýrem jako polévku. Argentinský hovězí biftek (585 Kč) dorazil na stůl opečený přesně na stupeň mediumrare, jak jsme ho chtěli, a doplňovalo ho sauté z opečených brambor, cherry rajčátek a pórku.
Promarněná hranolková šance A pak tu byly ještě nezvykle velké slávky (245 Kč za půl kila nebo 480 za celé) vařené v tradičním belgickém vývaru z mrkve, celeru, cibule a česneku. Mohly být perfektní - kdyby je před vařením upravili, jak se patří, tj. odstranili „ručičku“, jíž se přichycují k mořskému dnu. Takhle jsem to chlupaté něco musela pokaždé tahat z úst způsobem, který se k dámě moc nehodí. Pravidelný tvar hranolků zase ukazoval na to, že nepocházejí z domácí výroby, ale z mrazicího boxu v supermarketu. Velká škoda! Nemůžu si totiž vzpomenout ani na jediný podnik v Praze, kde by uměli dělat pravé belgické hranolky -a sem by se tolik hodily...
I když jsem ale belgickými moules frites byla mírně zklamaná, díky velikosti a čerstvosti mušlí bych si tohle jídlo objednala klidně znova. A repete bych si dala i s dezertem. Bruselské vafle (130 Kč) byly skutečné: lehounké, voněly po droždí, nebyly příliš hutné ani sladké, jak by snad někdo čekal. Přinesli nám je na talíři zasněžené moučkovým cukrem a ozdobené velkorysým množstvím lesních plodů. Chyběla snad jen vanilková zmrzlina uvedená na jídelním lístku. Pečené jablko se skořicí (145 Kč) bylo také vynikající, především díky omáčce toffee.
Jde o jednu z mála restaurací, které se vymykají nudnému trendu, jehož hlavními poznávacími znaky jsou panna cotta, cr`eme br^ulée a horký čokoládový dort. A nenarazíte tu ani na žádné podivné pěny, komplikované kombinace a pochybné architektonické kreace.
Samozřejmě i ty mají někdy své opodstatnění. V poslední době se mi ale zdá, jako by tyhle hogo fogo pokrmy - navíc obvykle mizerné kvality zpracování - byly v lepších podnicích povinné a stával se z nich univerzální kulinární styl. Jestli tomu opravdu tak je, Auberge de Provence je úplně mimo. Snaží se tady totiž o něco jiného: vaří prostá rustikální jídla, po nichž se jejich hosté můžou „utlouct“.
Obsluha, která neobtěžuje Obsluha v Auberge je přívětivá a přirozená. Když se nás číšník ptal, jestli si dáme aperitiv, a později digestiv, neměla jsem pocit, že nás k objednávce nutí. Mám totiž plné zuby číšníků, kteří se na vás, když odmítnete aperitiv, vytasí s dlouhým seznamem nejrůznějších nápojů („Snad tedy šampaňské? Campari? Martini?...“) jako z příručky pro začínající barmany. Odezvy z kuchyně byly na můj vkus občas trochu pomalejší, takže jsem si říkala, jak to asi vypadá, když tu mají plno, ale předpokládám, že o víkendu bývá personál posílen.
Každopádně by měl být. V pátek a v sobotu, kdy je v Auberge živá hudba, je tu určitě veseleji, stejně jako když tu mají jednu z mnoha konferencí a svateb. Díky hřišti a dětskému menu je restaurace oblíbená i u rodin s dětmi. V létě je k dispozici terasa s grilem, ale díky útulné jídelně s litinovými kamny je návštěva Auberge zrovna tak příjemná i v zimě (na Vánoce a Nový rok tu navíc plánují speciální menu).
Trvalo mi dost dlouho, než jsem Auberge de Provence objevila. Přestože jsem o ní už ledacos slyšela, nechtělo se mi vyrážet z města. Pro vás mám ale jeden vzkaz: vyražte. Je to jen kousek za ruzyňským letištěm, ale budete si připadat jako v úplně jiném světě.
***
Auberge de Provence
U Špejcharu 355, Celkový dojem
Tuchoměřice, Praha-západ
Tel.: 220 951 083, Po-Ne 11.00-23.00 Jídlo
www.tuchomerice.cz
Obsluha
Laura Baranik,
recenzentka restaurací, Atmosféra
www.praguespoon.com
gurmánská bomba
překvapivě dobré
průměr
nic moc
raději se vyhnout
Recenze je nezávislá, náklady platí
výhradně redakce Lidových novin.
