* LN Vzpomínáte na něj často?
To se ví. Byl to asi největší zážitek v mé trenérské kariéře. Syn hrál proti nám za Čerepovec, už účast ve finále byla pro ně velký úspěch.
* LN Koho jste měl nutkání sledovat více? Jeho, nebo své hráče?
Je jasné, že se musíte soustředit hlavně na svůj mančaft. Ale přiznávám, že když byl na ledě, sledoval jsem ho. Hřálo mě i to, když se mu něco povedlo, ale on se tehdy proti nám gólově neprosadil. Asi mě šetřil z úcty ke staršímu. (usměje se)
* LN Vás opravdu nemrzí, že jste o titul nemohli bojovat spolu?
Ne. Když Vláďa šel do Ruska, dokonce jsem ho mohl mít v týmu. Ale já ho raději doporučil známému v Čerepovci. Věřte mi, nedělalo by to dobrotu. Když pod sebou vedete syna, akorát pak slyšíte nesmysly, jak mu neustále nadržujete. Dlouho jsme se tomu vyhýbali, a různě se proto naschvál míjeli.
* LN Nakonec jste spolu působili. Před pár lety ve Vítkovicích, že?
S odstupem času toho taky pořádně lituju. Dopadlo to přesně, jak jsem čekal: v týmu se narušily vztahy, přestaly být výsledky. Celé to pak vedlo i k mému odvolání.
* LN Myslíte, že by váš syn byl dobrým koučem po vás?
Na to on nemá nervy. Vždycky říkal, že chce dělat něco klidnějšího než koučink. Dneska dělá agenta a je spokojený.
