ANKARA Přehlédnout Sebahat Tuncelovou mezi 550 tureckými poslanci je velmi těžké. Ať už kvůli její mohutné postavě, kudrnatým havraním vlasům, tmavým uhrančivým očím či relativně nízkému věku – Tuncelová je ročník 1975. Výjimečná je ovšem hlavně ze dvou důvodů: jednak díky svému kurdskému původu, a především tím, že byla zvolena během pobytu ve vězení.
Za mříže se dostala v roce 2006 kvůli obvinění z vazeb na teroristickou Stranu kurdských pracujících (PKK), propuštěna byla až krátce po parlamentních volbách z července 2007. Křeslo získala v istanbulském okrsku. „Volilo mě 97 tisíc lidí, kteří se nebáli, i když jsem byla ve vězení,“ vypráví Tuncelová při setkání s novináři v parlamentní kanceláři své Strany pro demokratickou společnost (DTP). Na zdi podobně jako prakticky na všech tureckých úřadech visí portrét zakladatele moderního Turecka Atatürka. Otázka kurdské menšiny je jedním z nejviditelnějších příkladů reforem, které Turecko zažilo v posledních letech. Začala vysílat první televizní stanice v kurdštině, jejíž spuštění má mimo jiné ubrat na popularitě vysílání ze zahraničí poplatnému propagandě PKK. Nebezpečné už není ani mluvit kurdsky či vůbec zmiňovat kurdský problém – dříve označovaný za „separatistický“ či „teroristický“. Strana Sebahat Tuncelové sice prosazuje smíření mezi Kurdy a zbytkem turecké populace, ve slovníku kurdské poslankyně ale nechybějí ani bojovně laděné fráze. To když odmítá označení PKK a jejího vězněného vůdce Abdullaha Öcalana za teroristy. „Pokud Öcalana nazýváte teroristou, tak za teroristy označujete 3,5 milionu lidí,“ brání se se zarputilým výrazem v očích. Pro předáka PKK má jinou nálepku – podle ní jde o kurdskou obdobu jihoafrického bojovníka proti apartheidu Nelsona Mandely. A když dojde řeč na teroristické útoky PKK, i zde má po ruce silný argument. „Dokud bude válka, budou i mrtví.“ Vzápětí ale už smířlivěji dodává: „Právě proto se snažíme tu válku ukončit.“
***
„Volilo mě 97 tisíc lidí, kteří se nebáli, i když jsem byla ve vězení.“
