Neděle 28. dubna 2024, svátek má Vlastislav
130 let

Lidovky.cz

Vláda mafiánů a buranů

Česko

ÚHEL POHLEDU

Uráží mě tvrzení, že máme takovou vládu, jakou si zasloužíme. Ani klientce nejsem schopen říci: „Máte takového manžela, jakého si zasloužíte,“ a to si ho mohla vybrat svobodně, zatímco náš volební systém je vystavěn podle hesla: „Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali.“

Deseti milionům občanů ČR vládne řádově sto tisíc lidí - členů nějaké strany. To je jedno procento obyvatelstva, které si pomocí kabinetní politiky rozděluje mocenské pozice. Volební kandidátky jsou pak sestaveny tak, aby se do parlamentu dostali straničtí prominenti se svými nohsledy, kteří jim za teplé a vydělávající křesílko devótně splní jakékoli přání. Na papírku mají napsáno, jak mají hlasovat, a třeba se i písemně zavážou, že nikdy nebudou hlasovat proti vůdci... Vy si, slečno, pamatujte Lichá je i výzva, abychom vstupovali do stran a odtud se snažili ovlivnit politické dění. To zní téměř jako výzva, abychom chodili víc do bordelů a nočních barů, abychom tak zředili procento opilců a mužů, kteří tam podvádějí své ženy. Bohužel jsou to právě politici, kteří zřizují podniky, kde je zavěšená nahá dívka na řeznických hácích, ale kam mají povolený vstup děti již od 15 let!

Jsou to naši „volení“ zastupitelé, kteří, jdouce opilí z podobných barů, zneužívají své veřejné moci, aby zastrašovali policistku slovy: „A vy si, slečno, pamatujte, že se osobně postarám o vaši diskreditaci, nejste totiž můj typ! Nejsem natolik ožralý, abych nevěděl, co povídám, a ujišťuji vás, že se postarám o to, abyste si zde už ani neškrtla.“ A jsou to pražští zastupitelé, kteří odhlasovali, že vám v noci nenalejí v non-stopu pivo, nebudete-li tam hrát na automatu.

Ptal jsem se jednoho kriminalisty, jaké to je nasazovat někomu pouta. „Nepříjemné,“ řekl. „Většinou se brání a v té chvíli jsi pro něho ten největší hajzl na světě. Navíc si musíš vyslechnout ty řeči, proč honíme zrovna jeho, vždyť to dělá každý, atd.“ Přesně stejnou rétoriku má i Topolánek.

Nedávno, jeda autem, slyšel jsem ho v rádiu, jak komentoval zjištění, že jezdí po silnicích, jako by mu patřil svět. On to nonšalantně smetl slovy, že přece povolenou rychlost nedodržuje nikdo. Sám jsem přitom viděl dost řidičů, kteří předpisy dodržovali. Z těch si ale politici dělají blázny, stejně jako ze všech, kteří si vydělávají peníze poctivou prací, jako i z těch, kteří vydrží se svou ženou i přes partnerské problémy a nepřipraví dětem peklo rozvodu, nebo z těch, kteří neuráží všechny okolo jen proto, že jsou ve stresu. Jedním slovem -burani.

Tohle jsme si nezasloužili Když toto vše víme, lze se divit slušným lidem, že nechtějí vstupovat do politických stran? Vždyť to znamená paktovat se s touto politickou lůzou. Vidíme-li jejich frašky, třeba volbu prezidenta, nelze nevzpomenout na Cimrmana a jeho slavné: Kam se podíváš, samý mafián, buran, mafián, buran, jen tam vzadu - to je výjimka - tam sedí dva burani vedle sebe. (Omlouvám se, že jsem přehlédl tu hrstku spravedlivých, kteří nejsou ani mafiáni, ani burani.)

Národ nemůže za to, jakou má vládu, neboť volební systémy vznikají a mění se většinou za revolučních časů. Ten, kdo se tou dobou víceméně historickou náhodou dostane k moci, se pak pečlivě postará, aby ho nic nevykoplo od vesla. Volební systém je pak prakticky zakonzervovaný do další revoluce. Nepropouští k moci náhodný vzorek populace, ale jen ty, kterým vyhovuje stávající mocenská atmosféra.

Je to tak, jak jsem naznačil. Když se chcete vláčet s mocnými ožraly z jednoho nočního podniku do druhého, jezdit na dovolenou s pochybnými „podnikateli“, podporovat závislost na hracích automatech, po prohraných volbách vyměnit manželky, nosit domů igelitky plné úplatků a střídat milenky jako ponožky, je-li toto vše vaše sklenice piva, pak vítejte v politice. Naše politické strany jsou pro vás jako ušité. Luxus z korupčních peněz můžete pak dávat na odiv a k tomu šířit bonmoty, že národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.

Já si však stojím za tím, že vládu mafiánů a buranů jsme si nezasloužili - ani já, ani vy.

***

Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce

O autorovi| Jeroným Klimeš klinický psycholog

Autor: