Když se třeba jen na chvíli posadí, téměř okamžitě usne. Člověk, který se dožije devadesátky, plných třicet let svého života prospal. Se zavřenýma očima strávíme zhruba třetinu života - tušíme však, jak důležitý pro nás spánek je?
Pokud můžeme soudit z chování muže, který se vědcům snažil dokázat, že „spánek je jenom zvyk“, pak někteří nevíme, co činíme. Onen dobrovolník se nabídl k pokusu, při němž vydržel bdít 231 hodin (tedy téměř deset dní). Už od čtvrtého dne měl halucinace, byl zmatený a dezorientovaný. V posledních dnech před ukončením pokusu trpěl bludy, že ho jeden z lékařů pronásleduje. Navíc pokus nebyl úplně „čistý“, protože muž několikrát na kratičkou dobu usnul.
Jak potvrzuje docent Josef Dvořák, který se podílel na medicínských výzkumech při kosmických letech, nelze se krátkému zdřímnutí divit: „Jakmile si člověk například sedne, tak v momentě usne. Spánku nedovede zabránit.“ Do takového stavu se mohou dostat řidiči aut nebo piloti letadel.
V roce 1981 u jedné zahraniční letecké společnosti během letu řízeného autopilotem usnula celá tříčlenná posádka nákladního Boeingu 707. Podobně reagovali i vojáci za 2. světové války při takzvané Berlínské operaci. „Na bojišti leželi na zemi a zdálo se, že jsou v bezvědomí. Vypadalo to na šok po nějakém výbuchu. V nemocnici se pak zjistilo, že normálně spí,“ popisuje docent Dvořák.
Vyčerpání, které přináší dlouhodobé bdění, kdysi využívali totalitní vyšetřovatelé k psychickému mučení, nazvanému příhodně „vymývání mozků“. Podle posledních zpráv ho proti podezřelým z terorismu „nasazuje“ i americká CIA. Týraná osoba je v takovém případě zcela zbavena možnosti spát. „Dotyčný je pak ochoten udělat cokoliv, jen aby to skončilo,“ říká Josef Dvořák.
Vědecké experimenty ukázaly, že některým lidem stačí během tří nocí zkrátit spánek jen o pár hodin a pak jim trvá až dva týdny, než opět dosáhnou duševní rovnováhy. Pokud by se bdění násilně udržovalo příliš dlouho, organismus oběti vyčerpá své rezervy, které bere přechodně z nadledvin, a upadne do takzvaného areaktivního stavu. „Takový člověk dostane například zápal plic, a přitom na to nemá vůbec žádnou reakci, nemá horečku. Tiše a klidně leží, nereaguje, a přitom třeba umírá,“ varuje docent Dvořák. Jak dlouho tedy vydržíme bez spánku? Rekordu dosáhl 16letý mladík v laboratoři v San Diegu: bděl plných dvanáct dní. Většina podobných experimentů však netrvá déle než čtyři dny. Pokusné osoby v Čechách vydržely okolo sta hodin. To už se ale jejich pracovní výkonnost blížila nule. „Aby zůstala zachována, nesměla by pracovní doba přesáhnout 35 až 36 hodin,“ vysvětluje Josef Dvořák. Jednu noc bez spánku totiž člověk dovede překlenout, druhou už ne. Pak přichází pálení očí, protože se přestávají tvořit slzy. Člověk nedokáže dočíst článek nebo dopsat započatou větu, tužka vypadává z ruky po několika slovech. Řeč ztrácí melodii a zní bezbarvě. Časté jsou iluze a zrakové halucinace.
Může přijít mikrospánek - metla řidičů na silnicích. Přesto právě oni mohou mít za určitých okolností dlouhou pracovní dobu, zjistil tým docenta Dvořáka. Posuzoval pracovní vytížení řidičů autobusů, kteří vozili rekreanty do Bulharska. Vědci došli k závěru, že při střídání dvou řidičů po třech hodinách je pracovní doba 35 hodin přípustná.
Existuje však i týdenní pracovní doba - platí například pro členy policejních týmů pátrajících po ztracených lidech. „Pekařští dělníci na začátku 19. století trávili v práci dvacet hodin denně. Připravili těsto, udělali chleby a dali je do pece. Když ale čekali, než se upečou, lehli si na pytle od mouky a dáchli si,“ poznamenává Josef Dvořák.
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo.
Text zkrátila redakce Lidových novin.
Jednu noc bez spánku umí člověk překlenout, druhou už ne
