Vrchní soud v Praze o případu rozhodl na neveřejném zasedání. O verdiktu informoval Radiožurnál s odvoláním na slova obhájce bývalé prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové Vladimíra Kováře. Dnes šestaosmdesátiletá Brožová byla loni za účast na procesu, který se uskutečnil v roce 1950, odsouzena na osm let do vězení.
Někdejší prokurátorka byla jediným účastníkem procesu, který byl odsouzen, byť nepravomocně. Vrchní soud, který se zabýval odvoláním Brožové 4. února, podle obhájce ve svém rozhodnutí konstatuje, že ve věci se již nebude pokračovat.
Soudce Petr Braun, který Brožovou loni odsoudil, uvedl, že rozhodnutí vrchního soudu zatím neobdržel. Osvobozující rozsudek je pravomocný, Změnit ho může jen mimořádný opravný prostředek.
Brožovou-Polednovou loni Městský soud v Praze odsoudil za účast v zinscenovaném procesu s Horákovou a skupinou dalších lidí. Tím se podle rozsudku dopustila vraždy ve spolupachatelství na více osobách. Bylo to historicky první soudní jednání s účastníky tohoto procesu. Brožová-Polednová se líčení neúčastnila kvůli špatnému zdravotnímu stavu.
Soudce Braun už při vynesení rozsudku konstatoval, že Brožová-Polednová si zřejmě z trestu neodsedí ani den. Zdůraznil ale důležitost morálního odsouzení zločinu, který označil za justiční vraždu. S tím nesouhlasil státní zástupce Martin Omelka, který novinářům sdělil, že vězeňská služba má své metody na to, jak řádně prověřit zdravotní stav odsouzených a případně je přimět k výkonu trestu.
Aktivní účastnice procesu
Bývalá prokurátorka prostřednictvím své obhajoby tvrdila, že o zmanipulování procesu nevěděla a věřila ve vinu odsouzených. V době soudu jí bylo 29 let. Za sebou měla rok právnické školy pro pracující a studovala právnickou fakultu. Soudce ale v rozsudku konstatoval, že nebyla jen pasivním svědkem událostí, ale jedním z článků řetězu, který umožnil fyzickou likvidaci odpůrců režimu prostřednictvím justičního aparátu.
I podle tehdejšího zákona měla jako zástupce státu využít všech prostředků ke zjištění pravdy a snažit se odstranit případné nesrovnalosti. Právě to ale podle soudu neudělala.
Podle Brauna si byla vědoma toho, že o vině Horákové již předtím rozhodly mimosoudní orgány a že celý proces má jen vyvolat dojem zákonnosti. Z historických dokumentů například vyplynulo, že obžalovací spis konzultovali prokurátoři s ministerstvem vnitra a poté byl předložen k politickému schválení.
Dochoval se také dokument, ve kterém Brožová hodnotí další účastníky procesu. Neblaze proslulému prokurátorovi Urválkovi například vytýkala přílišnou mírnost.
| Komunistický monstrpoces |
| Právnička a politička Milada Horáková byla za druhé světové války pět let vězněna, protože se zapojila do odboje proti nacistům. Po válce byla zvolena poslankyní parlamentu za národní socialisty. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 odešla z politického života. Již v následujícím roce ale byla zatčena a ve vykonstruovaném procesu pak v červnu 1950 odsouzena k trestu smrti. Podle tehdejší obžaloby připravovala jako hlava spikleneckého centra návrat ke kapitalismu, spolupracovala s dalšími zrádci režimu a agentům imperialistických mocností předávala důležité informace. Spolu s Horákovou bylo v procesu odsouzeno dalších 12 lidí: Jan Buchal, Záviš Kalandra a Oldřich Pecl stejně jako Horáková k trestu smrti, další čtyři na doživotí a pět dostalo různě dlouhé tresty vězení. Horáková, Buchal, Kalandra a Pecl byli popraveni 27. června 1950. |
Soudce Petr Braun, který Brožovou loni odsoudil, uvedl, že rozhodnutí vrchního soudu zatím neobdržel. Osvobozující rozsudek je pravomocný, Změnit ho může jen mimořádný opravný prostředek.
Brožovou-Polednovou loni Městský soud v Praze odsoudil za účast v zinscenovaném procesu s Horákovou a skupinou dalších lidí. Tím se podle rozsudku dopustila vraždy ve spolupachatelství na více osobách. Bylo to historicky první soudní jednání s účastníky tohoto procesu. Brožová-Polednová se líčení neúčastnila kvůli špatnému zdravotnímu stavu.
Soudce Braun už při vynesení rozsudku konstatoval, že Brožová-Polednová si zřejmě z trestu neodsedí ani den. Zdůraznil ale důležitost morálního odsouzení zločinu, který označil za justiční vraždu. S tím nesouhlasil státní zástupce Martin Omelka, který novinářům sdělil, že vězeňská služba má své metody na to, jak řádně prověřit zdravotní stav odsouzených a případně je přimět k výkonu trestu.
Aktivní účastnice procesu
Bývalá prokurátorka prostřednictvím své obhajoby tvrdila, že o zmanipulování procesu nevěděla a věřila ve vinu odsouzených. V době soudu jí bylo 29 let. Za sebou měla rok právnické školy pro pracující a studovala právnickou fakultu. Soudce ale v rozsudku konstatoval, že nebyla jen pasivním svědkem událostí, ale jedním z článků řetězu, který umožnil fyzickou likvidaci odpůrců režimu prostřednictvím justičního aparátu.
I podle tehdejšího zákona měla jako zástupce státu využít všech prostředků ke zjištění pravdy a snažit se odstranit případné nesrovnalosti. Právě to ale podle soudu neudělala.
Podle Brauna si byla vědoma toho, že o vině Horákové již předtím rozhodly mimosoudní orgány a že celý proces má jen vyvolat dojem zákonnosti. Z historických dokumentů například vyplynulo, že obžalovací spis konzultovali prokurátoři s ministerstvem vnitra a poté byl předložen k politickému schválení.
Dochoval se také dokument, ve kterém Brožová hodnotí další účastníky procesu. Neblaze proslulému prokurátorovi Urválkovi například vytýkala přílišnou mírnost.
