Režim legislativní nouze, ve kterém koalice začala projednávat úsporné zákony, je nepříliš povznášející způsob, jak ty zákony prohnat oběma komorami parlamentu ještě předtím, než tu horní přeobsadí nově zvolení zástupci levice. Kabinet by se za časovou tíseň, jíž argumentuje, neměl schovávat, ale stydět, je totiž jeho vlastním dílem. Nepopulární zákony mohl předložit dřív, a ne až po druhořadých volbách.
Jakkoliv je ovšem znechucení sociálních demokratů pochopitelné, bere jim cit pro míru. I šéf strany Bohuslav Sobotka ještě před pár dny v jednom interview pochyboval, jestli by s žalobou na legislativní nouzi šlo uspět u Ústavního soudu – a včera už tu žalobu oznamoval. Stejně v Lidovém domě chtějí napadnout i daň z dotace na stavební spoření, dokonce prý vládní předlohy v touze najít nějaký ten prohřešek vůči ústavnímu pořádku pročesávají systematicky.
Jestli si ale ČSSD myslí, že skrze soudce v Brně zruší svůj propad v květnových volbách, ocitla se v nebezpečném rozpoložení. Ve chvíli, kdy Ústavní soud začne rušit politickou vůli vlády, totiž nastává dvojvládí.
Sociální demokraté koalici vyčetli, jak režimem legislativní nouze obešla parlament. Vláda si však „jen“ zkracuje čas, který by musela trávit nepříjemnou rozpravou. Skutečně obcházet vůli sněmovny lze pouze přes Brno. A to by byla regulérní výluka z demokratického systému.
