České vysoké školství potřebuje zásadní reformu, tvrdí se ve strategickém dokumentu, o němž se bude od nynějška zřejmě hodně mluvit. Jmenuje se Bílá kniha terciárního vzdělávání a ministerstvo školství, které si ji objednalo u týmu expertů vedených Petrem Matějů, má nyní k dispozici první verzi určenou k diskusi.
Co všechno by se mělo podle tohoto návrhu měnit?
Vprvní řadě způsob řízení. Autoři Bílé knihy konstatují, že v porovnání s ostatními evropskými systémy existuje v Česku příliš velká míra akademické samosprávy vysokých škol a příliš malá role externích subjektů, tedy hlavně správních rad, v nichž figurují zástupci státní správy, regionu, významných podniků, případně i absolventi školy.
Správní rady tu sice působí už nyní, avšak vyjadřují se prakticky jen k majetkovým dispozicím a finančním otázkám škol. Například na volbu rektora vliv nemají. Ta patří do kompetence akademického senátu, složeného od začátku devadesátých let z pedagogů a studentů té které školy.
Zjednodušit akreditaci Měnit by se měl také způsob akreditace. Zatímco nyní schvaluje Akreditační komise jmenovaná vládou studijní programy a obory (například matematika, politologie či ekonomika a management), po reformě by se měla akreditace vztahovat na školu nebo fakultu. Důvod je jednoduchý: zatímco studijních programů je několik tisíc, vysokých škol (včetně soukromých) je jen sedm desítek, fakult pak kolem tří set. V tomto případě by tedy šlo o prosté zjednodušení příliš složitého a náročného procesu.
Ostré reakce nejspíš vyprovokuje doporučení, aby státní dotace (normativy) na studenty, které nyní dostávají pouze veřejné vysoké školy, mohly dostávat i vysoké školy soukromé. A také aby se při rozdělování těchto peněz nevycházelo jen z počtu studentů, nýbrž i z počtu absolventů. Na tom by bezpochyby dost prodělaly školy s vyšším podílem neúspěšných studentů, kteří školu nakonec nedodělají.
Bílá kniha spouští také vážnou debatu o finanční podpoře studentů a o školném. Návrh počítá s tím, že by se sociální pomoc, zaměřená dosud na rodinu (např. slevy na daních apod.), poskytovala přímo studentům. Každý z nich by měl bez ohledu na ekonomické postavení své rodiny nárok na takzvaný základní studijní grant (pravděpodobně do tisíce korun měsíčně) a také na základní studijní půjčku na úhradu školného. To by si stanovily školy samy tak, že horní hranice by činila přibližně 30 000 Kč ročně.
Tyto základní pilíře by měla doplňovat sociální stipendia pro studenty s velmi slabým ekonomickosociálním zázemím. Student by měl mít podle Bílé knihy také možnost odložit splácení školného až na dobu, kdy bude slušně vydělávat. Školné, nebo jen zápisné?
Diskuse nad dokumentem jistě nebude nudná. Ačkoliv ještě nebyl zveřejněn (čeká se, že se tak stane v květnu), už se ozvala například Studentská komora Rady vysokých škol (RVŠ).
„My se kloníme spíš k takzvanému zápisnému,“ říká její mluvčí Miroslav Jasurek. To by činilo jen asi tři až pět tisíc korun na akademický rok. Zato by mělo tu výhodu, že by je vysoké školy měly k dispozici okamžitě.
Podobný poplatek se vybírá například v Německu, kde se pohybuje okolo 500 eur. Třeba v Anglii se platí odložené školné. Podle Jasurka však tamní praxe ukazuje, že výnosy neplní očekávání. Mnozí se splacení nakonec nějakým způsobem vyhnou, což v důsledku vede ke zvyšování školného. „Aby ti, kdo zaplatí, nahradili to, co chybí,“ vysvětluje mluvčí studentské komory RVŠ. Zároveň argumentuje, že absolventi vysokých škol splácejí státu výdaje na vzdělávání i dnes prostě tím, že mají většinou vyšší platy, než kdyby vysokoškolské vzdělání nezískali, a tudíž platí i vyšší daně.
Nedostuduješ? Peníze vrať!
S jiným návrhem nás oslovil vysokoškolský učitel Zdeněk Vostracký ze Západočeské univerzity v Plzni. „Věděl bych, jak zavést školné na vysokých školách bez politických problémů,“ říká. Začal by s doktorandským studiem. Doktorandi berou totiž tři roky stipendium pět až sedm tisíc měsíčně, aniž splní nároky tohoto studia. „Podle mého by se v případě, že program nedokončí, mělo stipendium automaticky změnit v půjčku, kterou je nutno vrátit. To by se dalo spustit jako pilotní, ověřovací etapa.“
Rozhovor k tématu na str. II
***
Co navrhuje Bílá kniha
Zavést tři typy škol Cílem je zavést tři základní typy institucí poskytujících terciární vzdělání: výzkumné, vzdělávací a profesně orientované. Snížit vliv akademických senátů, tj. učitelů a studentů Významně má posílit role tzv. správních rad, v nichž je zastoupen stát, region a externí aktéři (např. firmy z oboru nebo absolventi školy). Dotace i pro soukromé školy Normativ neboli státní dotaci na studenta by mohly nárokovat i nejen veřejné, ale i soukromé vysoké školy. Studijní grant i pro majetné Státní finanční podpora by měla být studentům dostupná nezávisle na finanční situaci či ochotě jejich rodičů studium finančně podporovat. Výhody nejen pro mladé Právo projít všemi stupni terciárního vzdělávání (bakalářský a magisterský program a doktorské studium) by měl mít jednou za život každý bez ohledu na věk. K tomu se váže výhoda neplatit zdravotní pojištění, pokud student soustavně nepracuje. Zavedení školného Stanovení školného ve výši jednoho průměrného vysokoškolského platu by představovalo téměř zdvojnásobení současných příjmů škol z normativů (státních dotací na studenta). Splátky školného formou daní Student bude mít možnost odložit splácení školného na dobu, kdy začne vydělávat. Splátková povinnost absolventa by měla být spojena s odvodem daní. Přispět by mohl i zaměstnavatel Absolventům specifických oborů, v nichž stát či veřejnoprávní instituce neplatí dostatečně konkurenční mzdy (např. učitelé nebo ošetřovatelé), může na úhradu splátek přispívat stát či jiná veřejná instituce. Podmínkou bude, aby pracovali ve veřejném sektoru s velkou společenskou důležitostí.
