KOMENTÁŘ
Ostře sledované vztahy USA s Čínou během dvaceti let zcela nahradily někdejší poměr USA vs. SSSR. Doba mezitím pokročila a s Čínou nezuří studená válka jako kdysi mezi západním a východním blokem. V něčem je ale situace podobná: jde o dvě největší, v tomto případě ekonomické, síly světa, jejichž vazby budou mít určující vliv na globální dění. Neformální označení tandemu jako G2 je tedy opodstatněné. Jak ale ukázal perný loňský rok i nedávná návštěva Chu Ťin-tchaa v USA, vztahy mezi oběma mocnostmi nejsou zdaleka ideální.
Obě země mají množství společných zájmů a široká spolupráce je pro ně důležitá a výhodná. Už nejvyšší státnické pocty korunované státní večeří, kterých se před několika dny Chuovi ve Washingtonu dostalo, předvedly, jak velkou roli dobrým vztahům připisuje Obamova administrativa. Oba lídři pak při hodnocení summitu jasně zdůraznili porozumění a ujednanou spolupráci. Jejich dohoda na oboustranných investicích, kontraktech i dalších hospodářských a obchodních projektech odráží skutečnost, že oběma ekonomikám kvůli jejich velikosti a vzájemné provázanosti nic moc jiného než součinnost ani nezbývá. Obama s Chuem oznámili shodu i v dalších ambiciózních tématech typu energetická politika, boj proti terorismu, rozvoj technologií, výstavba infrastruktury, životní prostředí nebo kulturní výměna.
Kromě toho však v americko-čínských vztazích existují i ošidnější a zároveň mnohem naléhavější otázky. Současnou americkou prioritou je zhodnocení jüanu, jehož regulovaný kurz nahrává Číně. Chu zareagoval příslibem, že Čína bude v upravování kurzu své měny pokračovat. Takto proběhla výměna názorů i o dalších rozporných položkách. Chu se přihlásil k principům otevřeného trhu a rovné konkurence, které v Číně pro cizí firmy zatím zdaleka nefungují. Také podpořil USA v postoji k Íránu a vůbec poprvé i ke KLDR. Pokroku bylo údajně dosaženo i v lehce napjatých vojenských vztazích. Znepokojivý dojem, který Čína udělala loni svými silovými gesty a nacionalistickou rétorikou, se čínský prezident snažil napravit prohlášeními, že mírový vzestup jeho země je pro svět příležitostí, nikoli hrozbou. Chu Ťin-tchao tedy na mnohé nemilé apely reagoval, což je na čínského úředníka pokrok. Jeho prohlášení však neměla hmatatelný obsah a spíše než komunikací nebo příslibem byla snahou si v nepříjemných otázkách nijak nezadat.
V podobné fázi se nachází i dialog o další třecí ploše, tedy o lidských právech. Ta byla navíc při Chuově návštěvě o to aktuálnější, že držitel Nobelovy ceny míru za rok 2009 hostil hlavu autoritářského režimu, který vězní držitele Nobelovy ceny míru za rok 2010. Obama věnoval lidským právům značnou pozornost a s Chuem pak podle vlastních slov vedl na toto téma „upřímné“ rozhovory, přičemž univerzalitu lidských práv opakovaně zdůraznil i veřejně. Chu přetřásání této pro Čínu ponižující otázky ustál, když překvapivě připustil, že ohledně lidských práv musí jeho země udělat více.
Kromě toho však Chu také řekl, že je o lidských právech připraven s USA diskutovat pouze za podmínek vzájemné úcty a nezasahování do vnitřních záležitostí druhého. Úcta a nezasahování jsou klíčovými principy současné čínské diplomacie, neboť Číně dávají příjemný pocit, že není vázána k dodržování mezinárodních dohod a pravidel. Ani čínsko-americký dialog o lidských právech tedy nesignalizuje žádný posun oproti současné realitě, kdy Čína sice soustavně vede upřímné rozhovory a ustavuje lidská práva ve svých zákonech, ale v praxi pak obojí upřímně pošlapává.
Bez slibů, natož činů Čína svým vzestupem jednoznačně usiluje o pozici světové velmoci. Podmínkou je však to, aby ji Spojené státy považovaly za rovnocennou a spolehlivou sílu. Obama svým pompézním přijetím Chu Ťin-tchaa i vyzdvižením vzájemného porozumění dal Číně najevo, že USA jsou v principu k takovému jednání připraveny. V pořadí osmé setkání Obamy a Chu Ťin-tchaa tedy přineslo Číně na ceremoniální úrovni kýženou důstojnost – ostatně právě číslovka osm je Číňany považována za šťastnou.
Aby ale Čína byla pro USA skutečným partnerem, musí o otupení ostrých hran usilovat i v praxi, nikoli jen řečnickými obraty. Na to poukázali i američtí kongresmani, když otevřeným dopisem Obamovi i chladným přijetím Chua daleko tvrději než jejich prezident požadovali, aby Čína dodržovala obchodní pravidla i lidskoprávní normy. V těchto ani jiných problematických aspektech Čína zatím nic konkrétního neslíbila ani neudělala. Jen realita tedy ukáže, stojí-li obě země na počátku dlouhodobé spolupráce, o kterou tolik stojí. Ta je i v zájmu Evropy, která by proto měla hledat způsoby, jak důrazněji usilovat o reálný posun ve sporných bodech svých vztahů s Čínou.
Ani čínsko-americký dialog o lidských právech nesignalizuje žádný posun oproti současné realitě, kdy Čína sice soustavně vede upřímné rozhovory a ustavuje lidská práva ve svých zákonech, ale v praxi pak obojí upřímně pošlapává
O autorovi| ONDŘEJ KLIMEŠ sinolog e-mail: ondrejklimes@email.cz
