V rámci Úrodného půlměsíce existovalo podle odborníků hned několik ohnisek, v nichž začali lidé obdělávat pole a domestikovat zvířata. Tito pionýři pak své poznatky a dovednosti osvětově šířili do přilehlých lokalit. Přechod k zemědělství však v této oblasti nejspíše trval dva tisíce let. A stejně dlouho se pak nové poznatky dostávaly do střední Evropy, tedy i na naše území. Lovci a sběrači se zde měnili na rolníky zhruba v období od šestého do čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem.
„Obyvatelé Úrodného půlměsíce přišli na naše území vybavení takzvaným neolitickým balíčkem - tedy zušlechtěnými rostlinami, domestikovanými zvířaty, znalostmi i specifickým typem keramiky,“ vysvětluje archeolog René Kyselý. Svým pokrokovým přístupem „válcovali“ zdejší obyvatele, až je postupně nahradili, domnívali se odborníci. Výsledky genetických rozborů ovšem nabízejí trochu jiný obrázek.
„Podle současných analýz založených především zkoumání mitochondriální DNA zasáhla střední Evropu migrační vlna z východu. Nebyla ovšem tak silná, jak si badatelé dříve mysleli,“ vysvětluje antropolog Viktor Černý z Archeologického ústavu Akademie věd ČR. Populaci u nás ovlivnila východní „náplava“ maximálně tak z dvaceti procent. Většina obyvatel české kotliny má tedy předky mezi sběrači a lovci, kteří na naše území pronikali už před zhruba osmnácti tisíci lety.
Mýcení se nekonalo S obděláváním polí se navíc nepojila tak zásadní proměna české krajiny, jak se doposud zdálo. „Rozhodně nedošlo k rozsáhlému vypalování lesů a zakládání obřích lánů,“ poznamenává archeolog Ivan Pavlů.
První zemědělci hospodařili převážně na malých pozemcích, které bezprostředně sousedily s jejich příbytky. Podle docenta Pavlů spíše připomínaly zahrádky. Pylové analýzy také ukázaly, že českou kotlinu tehdy nepokrýval neprostupný les, ale spíše „skládačka“ lesíků a luk.
