PRAHA Jeden z nejdůležitějších rozsudků posledních let padl 7. dubna. Dozvědět se detaily o vině a trestu soudce Jiřího Berky a dalších členů konkurzní mafie však stále nelze. Soudce Zdeněk Kučera totiž ještě odůvodnění rozsudku písemně nevyhotovil, a to přes skutečnost, že tak měl učinit do dvaceti dnů od chvíle ústního vyhlášení rozhodnutí.
Kučera pochybení odmítá a argumentuje tím, že mu lhůtu do konce srpna prodloužil předseda soudu: „Je to velmi rozsáhlá věc. Opravdu to není jednoduché.“ Berkův advokát Rudolf Axmann již počítá s tím, že na odůvodnění odvolání svého klienta dostane stejný čas: „Předpokládám, že na odvolání budeme chtít zhruba stejnou lhůtu, jako si pan předseda senátu stanovil pro vypracování rozsudku.“ Pokud Kučera mluví o rozsáhlosti, má pravdu - spis k případu má skoro 300 tisíc stránek a samotné přečtení rozsudku zabralo dva dny. Kritizovat u takto extrémně složitého případu soudce za pomalost by bylo nespravedlivé - a to nehledě na fakt, že mezi závěrečnými řečmi a vynesením rozsudku uplynul celý další rok. Kučerův postup ale dobře ukazuje, jak se u nás rozsudky, které mění životy zúčastněných, vynášejí. Nejdřív soudce „předstřelí“ rozsudek při veřejném ústním jednání a pak jej teprve zpětně zdůvodňuje.
To někteří soudci kritizují. Když před třemi lety nebyla soudkyně Silvie Slepičková s to ani po třech měsících zdůvodnit verdikt nad exministrem Vladimírem Mlynářem, reagoval třeba Zdeněk Kühn z Nejvyššího správního soudu.
Dodatečné zdůvodňování označil za chybu systému a za praxi v řadě zemí „nepředstavitelnou“. „Soudce přece musí vydat rozhodnutí teprve tehdy, když ho má plně odůvodněné,“ napsal Kühn v HN. Nejde podle něj o maličkost, protože takto nastavený systém může vést k tomu, že soudci dělají při vyhlašování rozsudků více chyb.
Kučera, který je místopředsedou českobudějovického krajského soudu, však míní, že u nižších instancí je vyloučeno, aby v době vyhlašování rozsudku bylo zdůvodnění již hotové: „To je nerealizovatelné. Jestliže máte vyřizovat další agendu, tak v těchto podmínkách to nelze.“ V tom s ním souhlasí i prezident Soudcovské unie a šéf Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou Tomáš Lichovník. Od skončení závěrečných řečí účastníků by totiž podle trestního řádu neměly do vyhlášení rozsudku uplynout více než tři dny. Stihnout vyhotovit písemné rozhodnutí v této lhůtě je podle Lichovníka těžké - soudcům chybí dostatek pomocného personálu, a navíc zbytečně odůvodňují všechny rozsudky, což jim ubírá čas na ty důležité: „Dnes odůvodňuji spoustu rozsudků, do kterých si nikdy nikdo odvolání nepodá. Ti účastníci ani často nepřijdou k jednání, příliš je to nezajímá, protože vědí, proč to tak je.“
Jak často přicházejí soudci na své chyby až při sepisování odůvodnění, odhadnout nelze. Zjevně se však takové případy stávají. Otevřeně to v únoru 2007 během rozhovoru pro časopis Týden připustil Lichovníkův předchůdce v čele Soudcovské unie Jaromír Jirsa: „Párkrát mi při sepisování toho dlouhého odůvodnění rozsudku došlo, že jsem třeba nevzal v potaz nějakou listinu, která s mým rozsudek tak docela neladí. Ale říkám - v tu chvíli se už nedá nic dělat.“
***
SOUDCE „TUNELÁŘ“ SI PŘIŠEL NA 264 MILIONŮ
* Ústecký soudce Jiří Berka, „jeho“ konkurzní správce Daniel Thonat, vysokoškolský učitel Vladislav Větrovec & spol. vytunelovali v minulých letech minimálně 10 podniků a způsobili jim škodu ve výši 264 milionů korun. * Gang vždy našel firmu v nesnázích. Thonat přes nastrčené prostředníky nakoupil od věřitelů pohledávky a postaral se, aby byl podán návrh na konkurz. Berka konkurz, byť akutně nehrozil, prohlásil a správcem jmenoval Thonata. Pak začal rozprodej firmy. * Za toto tunelování si Berka, Thonat i Větrovec letos v dubnu vysloužili devítileté tresty. Trest dostalo ještě dalších šest lidí.
