Zabijačka Müller dopadena

Když Bůh (neznám jeho genderově nezávadné pojmenování) tvořil(o) člověka, jako muže a ženu ho stvořil(o); mimochodem trestuhodně nerovným způsobem. Oběma dalo určité schopnosti i omezení a jiné tělo. Asi pro to mělo důvod. Myšlenka rovnosti je jistě správná, ale naši zaostalí předci měli zas hezké rčení „všeho s mírou“. Jednou zrůdnou ideologií jsme byli kdysi poučováni, že nikdo nesmí vyčnívat. Všichni jsme si měli být rovni. Jenže lidé si nemohou být ve všech ohledech rovni. Jak známo, každá ideologie se snaží ovlivňovat jazyk, silnou zbraň. Jedna z knih na to téma se stala Knihou 20. století. Čeština je jiný jazyk než angličtina. Stojí na odlišných principech, vztahy vyjadřuje jiným způsobem. Jak dlouho vydrží nebohá čeština (navrhuji i variantu češtin) ostřelování rovnostářskými pseudoargumenty? Příručka pro používání genderově vyváženého jazyka si lebedí, že v Německu užívají místo souhrnného sportovci nejen označení sportovci a sportovkyně, ale dokonce i chvályhodného sportovkyně a sportovci. Ženský rod na prvním místě je zde vnímán jako ideál? Neurazí se autorka příručky, až jí sexisticky podržím dveře? Jak se snáší odpor rovnostářů k „perverznímu“ českému přechylování ženských příjmení s touhou po ženských profesních označeních („byla dopadena zabijačka Müller“)? Podle příručky prý „lze mluvit a psát tak, aby se všichni cítili označeni a osloveni“. Proč doslovnost? Jsme snad všichni tupí? Perverzní není přechylování, nýbrž bezohledná a manipulativní implantace cizorodých anticivilizačních modelů typu politická korektnost či rovnost příležitostí kamkoli a na cokoli. A kdo se nepodvolí, toho zlomíme, ohneme, přechýlíme.