Pražský Transgas půjde definitivně k zemi. Proti demolici se nikdo neodovolal |
Firma chtěla na místě vybudovat několik nových staveb, podle informací ze začátku února však začala jednat o prodeji Transgasu. Demolice ale bude postupovat podle plánu. Záměr odstranit stavby, jejichž památkovou ochranu stát odmítl, vyvolal kritiku části odborníků.
Odbor výstavby na Praze 2 rozhodl o povolení demolice komplexu budov na 9. ledna. Proti rozhodnutí se nikdo neodvolal. Na základě vydaného povolení má majitel dva roky na demolici. Společnost HB Reavis, která je majitelem Transgasu, začala několik dní po nabytí právní moci komplex zabezpečovat ploty. Následná demolice bude podle dřívějšího vyjádření Křemenové trvat několik měsíců. Práce mají být šetrné k životnímu prostředí a firma počítá i s úklidem případného znečištění okolních silnic.
  |
Podle vyjádření mluvčího firmy Jakuba Vernera ze začátku února pro server E15 společnost nyní jedná s potenciálními zájemci o prodeji Transgasu. Demolice objektu by se měla uskutečnit podle plánu a případný nový majitel by mohl získat už jen volný pozemek. Vše bude podle Vernera záležet na rychlosti jednání.
Soubor budov Transgas získala HB Reavis v roce 2014 od společnosti ČEZ. V únoru 2016 vlastník stavby oznámil, že má v plánu komplex zbourat a na uvolněném místě postavit polyfunkční budovu podle návrhu architektonického studia Jakub Cigler Architekti, která by mohla být dokončena začátkem roku 2021.
MACHALICKÁ: A příště zdemolujeme Kotvu? Bouráme kvalitní stavby a stavíme průměr |
Komplex na Vinohradské ulice je dílem týmu Jindřich Malátek, Ivo Loos, Zdeněk Eisenreich a Václav Aulický. Záměr bourat soubor objektů vyvolal debaty o architektuře z doby socialismu, jež má své zastánce i kritiky.
Ochránit soubor budov před demolicí se pokusil Klub za starou Prahu, který navrhl ministerstvu kultury, aby je prohlásilo za památku. Pražské pracoviště Národního památkového ústavu prohlášení nedoporučilo a uvedlo, že „areál nevytváří městotvorné prostředí a hmotově i měřítkem poškozuje prostředí městské památkové zóny“. Ministerstvo domy za památky neprohlásilo.
Zastánci budovy ji hodnotí jako vynikající ukázku stylově syntetické architektury 70. let, spojující prvky brutalismu, technicismu a postmoderny, ale také na českém území ojedinělou realizaci postmoderního urbanismu.
