Tohle si snad nezaslouží nikdo. Takže ani Michael Jackson. Okamžitě po jeho smrti se v showbyznysu strhla rvačka o to, kdo na této jedinečné události vydělá nejvíc peněz. A když to pořadatelské agentuře nevyšlo s monstrózní koncertní sérií, narychlo spíchli aspoň „unikátní snímek ze zkoušek koncertů“. Jakožto vzpomínka na krále popu vpravdě smutný artefakt.
This Is It je vykalkulovaný, narychlo splácaný a téměř nic nevypovídající sto dvanáct minut dlouhý tzv. dokument, resp. koláž poskládaná ze záběrů, které původně sloužily jako materiál pro natáčení upoutávek. V celé délce snímek zachycuje asi dvacet zkoušených písní, přičemž je prokládá krátkými rozhovory s účastníky příprav a „náhledy pod pokličku“.
Kouzlo výjimečnosti Začátek, zhruba první třetina se skladbami Wanna Be Startin' Somethin', Bad nebo They Don't Care About Us, je ve své neměnné šabloně trochu nudný a zdlouhavý, ale třeba v Jacksonově zpěvu kupodivu autentický. Dělá chyby, improvizuje, zvyká si. Je to příjemné a lidské a působí to opravdově. Pak se ale dojem koncepce zlomí a zbytek písní zní, jako by byly vypiplané ve studiu nebo dohrávané až zpětně ze studiových verzí. Kouzlo výjimečnosti je pryč.
Zvlášť tragicky působí „playback“ v písni Black or White, kde hlavním prvkem akční pódiové show jsou „ostré rockové kytary“ v podání sexy latexové kytaristky. Ta hraje bohužel mimo znějící sóla a i Jackson, který se jinak celkem pochopitelně zadýchává, si to odezpívá bez klopýtnutí se vší pompou. Podobně je tomu u Billie Jean, která navíc ve srovnání s kýčovitými, megalomanskými kulisami a „poselstvím“ Earth Songu působí jako bezduché taneční číslo. Nicméně budiž. Jacksonovy hity jsou v This Is It důležité. Jinak by tam toho moc nezůstalo.
Rozhovory s protagonisty jsou veskrze nezajímavé, protože se obvykle jedná o snůšku emocionálně nezvládnutých výlevů; horší je ale exkurz do dialogů někoho ze štábu s Jacksonem. Ten působí zmateně, nerozhodně a rezignovaně, pokud se s někým „hádá“, což má být patrně komicko-dramatický prvek, tak to jsou pouze výměny nespojitých blábolů, a o tom, jak celá spolupráce skutečně probíhala, má divák představu jen velmi zkreslenou a mlhavou. Děkovačka v kruhu spolupracovníků působí jako neupřímné klišé (je nicméně jisté, že pro osazenstvo to byl nejlepší okamžik jejich životů)... Do zákulisí je zkrátka smutný pohled.
This Is It působí jako poměrně nešikovně sestříhané kamerové zkoušky, které mají být... čím vlastně? Ochutnávkou Jacksonovy geniality, nahlédnutím do zákulisí? Mají zanechat něco z pompézní show, na kterou se už nedostane? Je to jen podivný pseudodokument s velice pochybným záměrem. Ale připravte se na to, že i ve vašem kině se bude na konci tleskat. Vždyť šílená finální srdcervoucí agitka pro uzdravení světa je přece tak dojemná.
lidovky.cz
Rozšířenou verzi textu čtěte na www.lidovky.cz/kultura
