Málokoho asi překvapí tvrzení, že za současné hospodářské problémy mohou nízké úroky, respektive nadměrné zadlužení. O to více by ale mělo překvapovat, že v době, kdy se tolik mluví o úsporách a reformách, nenašli představitelé zemí G20 odvahu vyřknout, že v nedaleké budoucnosti bude nutné mít přebytkové rozpočty a místo zadlužování splácet. S deficitními rozpočty se naopak počítá ještě v několika následujících letech a vypadá to, že zadlužování je již chápáno jako normální způsob hospodaření, který lze v každé chvíli zdůvodnit pomocí nějakého dobrého úmyslu. Už deset let totiž trvá období, kdy se pomocí nízkých úrokových sazeb a deficitů snaží centrální banky a vlády něco zachraňovat. Postupně se tak „bojovalo“ proti propadu akcií amerických technologických společností, proti terorismu, silným akciovým poklesům v letech 2007 a 2008, proti hypoteční, finanční a hospodářské krizi. Je nepochopitelné, že plány na reformu veřejných financí nemají za cíl omezit příčinu současných problémů (tedy snížit zadlužení), ale obsahují jen opatrné stanovisko, že je třeba omezit zhoršování současného stavu, tzn. snížit nárůst dalšího zadlužování. Je-li už současná situace některých dlužníků vážná, jak je pravděpodobné, že se za několik let úspěšně vypořádají s dluhy ještě vyššími?
Současný vývoj napovídá, že skutečné řešení se opět odkládá za cenu dalšího zadlužování. Nejpravděpodobnější je tedy vývoj ve stopách Japonska: deficitním hospodařením k vysokému zadlužení, velmi nízkým úrokům a nízkému hospodářskému růstu. Největším úkolem z dlouhodobého hlediska tak zůstává zjistit, jak se dostat do normálního stavu, kdy se díky vyšším úrokům vyplácí mít úspory v bankách, státy ani soukromé osoby nejsou zadluženy na desetiletí, ceny akcií a nemovitostí nekolísají o desítky procent a nikdo se nesnaží pomocí astronomických částek nic zachraňovat. Už malý krůček k omezení zadlužování, jímž je ukončení poskytování zvýhodněných půjček od ECB, vyvolal znepokojení, a tak to začíná vypadat jako úkol téměř neřešitelný, resp. řešitelný jen způsobem, který si dnes nedovedeme představit.
O autorovi| Tomáš Rechlík, Tomas. Rechlik@seznam.cz
