Na hrozbu odchodu části nemocničních lékařů můžeme nazírat z řady aspektů.
Z pohledu jednotlivého lékaře jde o soukromou záležitost. Každý zaměstnanec má právo dát výpověď, a co s ním bude dále, o tom se nesluší spekulovat. Je to jeho věc. Každý svého štěstí strůjcem. Opustíš-li mne, nezahynu. Jen mi přijde legrační, když osten akce obracejí proti vládě i lékaři krajských akciových společností, na něž nemá ministr zdravotnictví žádný vliv a nemůže je legálně dotovat, ani kdyby měl čím. Finanční problémy obchodní společnosti musí řešit majitel. Kolegové pláčou sice dobře, ale na špatném hrobě. Nic si nevymohou, protože zkoušejí podojit kozla.
Pohled lékařských odborů je rovněž legitimní. Odbory jsou založeny na principu agresivního skupinového sobectví. Je to jejich definiční podstata, a je tedy zbytečné podléhat emocím. Nač vytýkat kočce, že mňouká? Už je tak ustrojena. Zda si odbory počínají smysluplně, nebo slabomyslně, to nechme na jejich členech. Ať si zhodnotí, zda v době vrcholu krize veřejných financí a s první vládou, která po dlouhé době skýtá jakési reformní naděje, jde skutečně o optimální načasování.
Krize je šance Z hlediska koordinovaného protisystémového jednání je tomu ovšem jinak. Vypjatý tržní egoismus je pouze jedním z mnoha hybatelů společnosti, nikoli její jedinou podstatou. A tady přicházíme k postoji České lékařské komory, tohoto údajného strážce lékařské etiky. Jestliže takovouto akci bere pod svou ochranu, je to silně na pováženou. Prezident Kubek posílá dokonce dopisy s výrokem, že akci podporuje každý slušný lékař. Kdo neskáče, není doktor. Hop, hop. Je-li aspoň trochu spravedlnosti na tomto světě, pak se při příštích dojemných výlevech o etice pod představiteli komory země otevře, aby je pohltila.
Další aspekt by se dal nazvat „až do statků a hrdel“. Toho bohdá nebude, aby takto v Česku někdo jednal. Ještě nikdy v dějinách tomu tak nebylo. A nestane se to ani teď. Kdepak hrdla. Stačil strach o statky a byl klid. Souhlasím proto s odhadem ministra Hegera, že půjde o stovky lékařů, nikoli tisíce.
Aspekt manažerský lze vyjádřit dávnou čínskou zásadou, že krize je šance. Tedy pohled veskrze pozitivní. K tomu je třeba si uvědomit, jakými vrozenými vadami trpí české zdravotnictví: velký počet lůžek a lékařů spolu s jejich chybnou alokací v úzké vazbě na spornou alokaci drahé techniky, neefektivita, nemocnice v každém městysi, „aby to lidé neměli daleko“. Nikdo se ale už neptá, jaké „to“, tedy na kvalitu péče. Na straně druhé kriticky chybí místa pro důstojnou dlouhodobou péči o těžce chronicky nemocné a umírající. Vysloveně tragická je absence propojenosti této sféry se sférou sociální. A hrozivý vývoj demografického stromu ani trochu nenaznačuje marketingový prostor pro operační roboty a jiné hračky. Rafika ukazuje opačným směrem: do následné péče. To vytváří perspektivu spíše pro sestry podpořené dostatkem pomocného personálu než žírné pastviny pro masy lékařů. Celou záležitost můžeme tudíž chápat i jako velký personální audit.
Dvacet let se se zdravotnictvím nehnulo právě proto, že se tento gordický uzel nedařilo rozetnout. Nyní však k městu Gordion spěchají zástupy lékařů s velkými sekerami a nadšeným bojovým pokřikem. Já jim fandím. Jen do toho. Těšme se na to, že strhnou lavinu jako neukázněný lyžař na zakázaném svahu. Bude to chvíli bolet. Je to trhání zubu bez anestezie. Pak se ale systém ustálí na racionálnější, efektivnější a levnější úrovni. Bude to ku prospěchu nemocných. Abychom ve víru událostí nezapomněli, kvůli komu systém zdravotní péče vůbec existuje.
Očekávané výpadky zdravotní péče budou jen lokální, ostrůvkovité. Které zařízení je ustojí, to bude dál poskytovat akutní péči a uvolní si pro ni lůžka. Ostatní volky nevolky změní náplň činnosti. Zoufalé rodiny, jež nemohou pečovat o dementního či nepohyblivého seniora, ale přejí si, aby o něj bylo postaráno na úrovni, si vydechnou úlevou.
Leč vraťme se k hledisku zdravotních sester. Naše sestry jsou stále vzdělanější a na rozdíl od lékařů nemají svůj diplom doživotně. Musí ho periodicky obhajovat a skutečně na sobě trvale pracovat. Mnohé se místo bývalé poslušné zakřiknutosti učí být partnery, rozhodovat a přijímat odpovědnost. Brzdí je však nízké kompetence, porovnáno s poměry v řadě vyspělých zemí. Stanouli se lékaři vzácnějšími a dražšími, sestry zaberou uvolněný prostor. Soudím, že ku prospěchu věci. Protože válku nevyhrává pár generálů, ale tisíce kvalitních seržantů.
A pohled pacienta? Pozná, že lékařská péče je drahá a vzácná. Nastane prozření z všeobjímající socialistické nárokovosti. Občan bude méně chodit po doktorech a jen se závažnějšími kauzami, jako je tomu v normálních zemích. Už si nedá v neděli večer vytáhnout ze zadku klíště na chirurgické ambulanci fakultní nemocnice. A obavy z promeškání časného stadia závažných chorob? Nikdy se neprokázalo, že nekonečně nízká laťka vstupu do systému tu prokazuje pozitivní službu. Spíše medvědí. Mezi masou bagatel se vážně nemocný snadno ztratí. Lékař je jenom člověk.
Stanou-li se lékaři vzácnějšími a dražšími, sestry zaberou uvolněný prostor. Soudím, že ku prospěchu věci.
O autorovi| MILAN NOVÁK neurolog
