Zrušení možnosti firem nakupovat výrobky z chráněných dílen namísto zaměstnávání zdravotně postižených (tedy tzv. náhradního plnění) osobně považuji za velmi špatné řešení.
Je sice pravda, že z praxe jsou mi známy případy, kdy společnosti, od kterých je možné náhradní plnění odebírat (zaměstnávají více než padesát procent zdravotně postižených), neplní své zákonné povinnosti vůči svým handicapovaným zaměstnancům. Na druhou stranu máme v řadách našich klientů společnosti, které zaměstnávání postižených a dodávání svých výrobků či služeb jako náhradní plnění považují za součást své firemní kultury a účinnou pomoc těmto lidem.
Byla by tedy škoda tento systém, který má v Česku tradici, zrušit s odůvodněním, že ho někteří zneužívají. Důsledkem bude bohužel to, že se řada zdravotně postižených ocitne bez práce (a tím přijdou i o důležité sociální vazby), protože jejich výrobky a služby už nebudou konkurenceschopné. Samozřejmě bude i nadále možné přímé zaměstnávání postižených, ale to ne vždy splní očekávání. Ne každý pracovní kolektiv je připraven s handicapovanými spolupracovat a ne v každém pracovním kolektivu se handicapovaný může cítit dobře. Pokud se osobu se zdravotním postižením zaměstnat nepodaří, bude jedinou alternativní možností odvod do státního rozpočtu, který je však zaměstnavateli vnímán jako pouhá další daň, nikoli forma skutečné pomoci. Dříve než něco rušit, navrhovala bych pokusit se to zlepšit. Možným řešením by mohlo být omezení odběru výrobků pouze od zaměstnavatelů, kterým byla udělena ochranná značka „Práce postižených“. Jedním z pravidel pro její získání je, že společnost zaměstnává osoby se zdravotním postižením v souladu s platnou legislativou a zajišťuje jim specifické podmínky pro výkon jejich práce. Kdyby se na udělování této značky začal podílet třeba stát, mohlo by to pomoci nastavit nová pravidla a umožnit tak zachování náhradního plnění.
***
Řešením by mohl být odběr výrobků pouze se značkou „Práce postižených“
O autorovi| NATAŠA RANDLOVÁ Randl Partners
