V následných experimentech badatelé zjišťovali, jak parazitická rostlina svého hostitele vlastně pozná. K Petriho misce nejprve postavili atrapu rajčete. Ta ovšem nezabírala. Během dalšího pokusu oddělili kokotici od skutečného rajčete neprůhlednou zástěnou, aby potenciální hostitel nebyl „vidět“. Parazitická rostlina ale jeho polohu přesto odhalila. Proto vědci začali podezřívat těkavé látky, které rajče vylučuje do svého okolí. A jejich domněnka se následně také potvrdila.
Když badatelé umístili k Petriho misce lahvičku s extraktem ze stonků rajčat, kokotice okamžitě zareagovala. Svou lodyhu nasměrovala k lahvičce.
