Když vyšly v září 2005 v dánských novinách karikatury proroka Mohameda, vyznavači islámu to cítili jako urážku a následoval poprask. Muslimové zapalovali dánské ambasády, bojkotovali dánské zboží, ale evropský tisk solidárně publikoval dánské karikatury. Co nás čeká teď, když Rakušané cítí jako urážku karikatury otištěné v týdeníku Reflex? Strhne se v evropském tisku vlna solidarity s Českem?
České velvyslanectví ve Vídni je podle dostupných zpráv v bezpečí, škodovky nikdo nebojkotuje už proto, že jde o produkt německého kapitálu, ale za zamyšlení ten případ stojí. Pěkně ukazuje, jak rozpolcené je evropské vnímání urážek.
Liberální Evropě je svatá svoboda slova, tedy i svoboda karikovat symboly, jejichž karikatura uráží jiné. Přitom téže liberální Evropě je svaté i přikázání „neurazíš“ - handicapované, menšiny, etnika, vyznání. Může se tedy Rakušan cítit uražen, je-li karikován v komiksu? Odpověď vyzní, jak jinak, rozpolceně: může, ale drží-li se Evropa svých liberálních zásad, není mu to nic platné.
Upřímně řečeno, Reflex trochu rehabilitoval muslimy. Ti se čílili kvůli karikatuře symbolu své víry, Rakušané se čílí kvůli karikatuře svých kostlivců ve skříni. Alespoň vidíme, co je komu svaté.
Čtěte „To že jsme my?“ na str. 1
