„Ivan byl nesmírně čestný a rovný chlap, je to pro mě osobní ztráta,“ řekl současný ministr životního prostředí a šéf zelených Martin Bursík. „Spolupracovali jsme mnoho let, byl pro mě kolegou už v osmdesátých letech minulého století. Obrovsky jsem si ho vážil - samozřejmě pro jeho odborné znalosti, ale především pro jeho osobní vlastnosti - přímost, odvahu a
smysl pro spravedlnost,“ dodal Bursík.
Ministrem životního prostředí byl v letech 1991 až 1992 ve vládě Petra Pitharta. Za zhruba rok a půl se mu tehdy podařilo prosadit a dokončit úplný systém ekologické legislativy, zejména klíčový zákon o ochraně přírody a krajiny.
Počátkem normalizace byl dvakrát vězněn za podvracení republiky a za politické postoje v průběhu výkonu základní vojenské služby. V žaláři strávil celkem čtyři roky. Hned v roce 1977 podepsal Chartu, ve které vedl environmentální skupinu a vydával Ekologický bulletin.
Na aktivitách politického disentu se podílel i jinak. Rok ve svém bytě hostil tzv. Patočkovu univerzitu, kde se mohli vzdělávat lidé, kterým komunistický režim z politických důvodů bránil ve vysokoškolském vzdělání.
Studium na Vysoké škole zemědělské mohl Dejmal dokončit až po roce 1989. Po odchodu z ministerstva působil Dejmal jako tvůrce územních plánů a ekologických studií. Do širšího povědomí opět vstoupil v roce 2000 uspořádáním konference Tvář naší země - krajina domova, na niž poslal svůj příspěvek i britský princ Charles.
Ještě ve vládě Dejmal prosadil Program obnovy venkova a podílel se na jeho realizaci. Mimo jiné ve Spolku pro obnovu venkova, který spoluzakládal. Spolu s Josefem Vavrouškem založil i Společnost pro trvale udržitelný rozvoj.
Loni v prosinci byl zvolen místopředsedou rady nově vzniklého Ústavu pro studium totalitních režimů.