Dva profesoři ekonomie ze dvou prestižních francouzských škol porovnávají statistické údaje z vyspělých zemí a Francie v časovém horizontu téměř čtvrtstoletí. Vychází jim z toho neradostný závěr. Francie se pohybuje v začarovaném kruhu a negativní dopady tohoto stavu jsou hmatatelné jak v ekonomice, tak ve společenské a politické rovině. Tím nemocným jádrem systému je vysoká míra nedůvěřivosti občanů. Nevěří se institucím, veřejné správě, politikům, ale také trhu, bankám, stejně jako obecněji liberalismus a globalizaci.
Ruku v ruce s tím kráčí nedůvěra lidí k sobě navzájem a ztráta smyslu pro občanskou solidárnost včetně ochoty pracovat na společném. Selhávání občanskosti nutí stát opakovaně zasahovat a následně řídit téměř všechno. Přitom se prohlubuje zcela paradoxní stav. Státu se sice nedůvěřuje, ale když je třeba, spoléhá na jeho pomoc každý.
Francouzi nejsou horší než ostatní. Něco se však stalo. Z amerických sociologických šetření lze odvodit, že na počátku dvacátého století byla situace jiná. Dnešní Američané francouzského původu disponují prokazatelně větší důvěrou než potomci imigrantů z jiných zemí. Platí-li pak, že mezigenerační přenos má výrazný vliv na utváření postojů jedinců vůči sobě a okolí, vyplývá z toho, že před sto lety byli Francouzi méně podezíraví a vystrašení než jejich dnešní potomci.
Ve Francii přetrvává, podle Yanna Algana, dědictví války, okupace a vichistického režimu. Z této půdy vzešel „korporatismus a státní dirigismus“. Po osvobození Francie v roce 1944 hrozilo nebezpečí, že honba na kolaboranty nadlouho ochromí rekonstrukci země. Generál de Gaulle vsadil na národní usmíření. Výsledkem byl kompromis. Zapadlo do něj jednak ustupování odbojářům a schvalování speciálních režimů. Dodnes to brzdí nevyhnutelné strukturální reformy. Jednak se vsadilo na státní centralismus. Zabránil sice politizací ekonomického řízení hospodářství, ale zároveň ekonomiku sevřel přemírou státních zásahů.
Francouzský systém fungoval spolehlivě v průmyslové éře. V dnešní společnosti, jež bohatne díky inovacím a nemateriální ekonomice, se starý systém zadýchává. Francouzské elity jsou sice odborně zdatné, ale zřídka kdy dokážou uvažovat bez zábran. Jsou vychovávány k tomu, aby udržovaly pořádek. Dnes získává strategickou výhodu jen ten, kdo neváhá vystoupit ze zaběhlého. K tomu je třeba nejen odvahy, ale i schopnost myslet vícestranně a jednat kolektivně.
Pozoruhodná ekonomická práce Yanna Algana a Pierra Cahuca přináší jasné poselství. Je třeba osvobodit Francouze, aby se stali zodpovědnými. A je žádoucí přesvědčit společnost, aby přijala rizika svobody, chce-li se vyhnout sociálnímu chaosu. Podmět hodný k zamyšlení i za hranicemi jedné velké evropské země.
***
Knihy vybíráme ve spolupráci s pražskými knihkupectvími Academia a Fišer
ČESKY NEVYŠLO La société de défiance
Yann Algan, Pierre Cahuc Vydalo nakladatelství Rue d'Ulm, Paris 2007. 100 stran.
