Sedíme v prosklené zasedací místnosti, z které vidím přímo do sálu, kde lidé v košilích a kravatách za stoly s trojitými obrazovkami bez přestávky pracují. Na hlavě má většina z nich sluchátka s mikrofonem – zvedání telefonu by byla zbytečná ztráta času.
„Teď jak byla finanční krize, přišlo až 4000 příkazů za den a polovina se zrealizovala na trhu. Příkazy mělo na starosti šest makléřů plus asistenti. V zásadě vycházelo, že člověk musel zrealizovat 200 příkazů do systému, a to znamená mnohem více telefonátů,“ vypráví mi o nedávném období Martin Kodýdek, obchodní ředitel Patria Direct. Patria je jednou z největších a nejmoderněji zařízených brokerských firem u nás.
Pro makléře ze společnosti Patria krize znamenala daleko více stresu a ještě větší nápor práce, než jaký zažívají normálně.
Makléři jsou ale zvyklí. Práce bývá nárazová a lidé pracující pro brokera berou stres z té pozitivní stránky. Je to adrenalin a baví je to. Finanční krize pro brokerské společnosti neznamenala problém. Martin Kodýdek se mi svěřil, že naopak padaly rekordy. Zaznamenali nejúspěšnější měsíc v historii. Ceny padaly a objevovali se noví a noví zájemci o nákup levných akcií. Paradoxně. Čekal jsem, že kvůli krizi obchodování na burze bude trpět nedůvěrou. Nejhůře nakonec dopadli dlouhodobější klienti, kteří pádem cen přišli o veliké peníze.
Klid na burze...
Stejný den jsem se procházel i po pražské burze cenných papírů. Už když jsem si domlouval návštěvu, upozorňovali mě, že na burze se ve skutečnosti nic neděje. V budově je server a pár úředníků a techniků, kteří hlídají jeho provoz. Všechno významné se pak děje v kancelářích, které se k serveru připojují.
Po dvanácté hodině bylo téma všech rozhovorů na burze jasné. Z několika stran jsem zaslechl zmínku o obědě.
„Stává se, že k nám přijede nějaká televize a chce si nahrát ruch na burze. Zklameme je. Burza je v podstatě klasická kancelářská budova,“ konstatuje Jan Kavka z externí komunikace pražské burzy cenných papírů. Nakonec se filmaři musí spokojit s jednou plazmovou obrazovkou, která v úvodní hale ukazuje grafy.
Období finanční krize pro pracovníky na pražské burze neznamenalo žádné zvýšené napětí.
Lidé z pražské burzy mají pracovní dobu jasnou. Otevírají v devět a končí ve čtyři. Před čtvrtou musí takzvaní hlídací psi systému, tedy lidé, kteří se starají o správný průběh obchodů, vydat denní zprávu a to je shon.
Jan Kavka mě provází prostory pražské burzy trochu omluvně. Zkouší mě zaujmout zvonem, do kterého se vyrývají jména firem obchodujících na burze.
Nadlehčeně mi vysvětluje, že největší frmol má externí komunikace, která musí komentovat události a vysvětlovat, že se u nich nic tak speciálního neděje. Přitom v zásadě odkazují na jednotlivé analytiky nebo říkají, že se nesmí vyjádřit.
... a makléř pod tlakem Život makléřů, tedy fyzických lidí, kteří na burze jednají za klienty, je časově náročnější.
„Pokrýváme Evropu a Ameriku. Evropské burzy otevírají okolo deváté ráno a americké zavírají v deset večer – čili práce zabere zhruba třináct hodin,“ říká mi uvolněně zpoza stolu Martin Kodýdek z Patria. Existují makléři, kteří se specializují jenom na Ameriku a jenom na Evropu.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
Pracovní dobu pak mají kratší. Asijské burzy, které otevírají v noci, je kvůli poplatkům nevýhodné obsluhovat od nás. Klienti raději obchodují přímo přes asijské brokery a české společnosti tak nemusí pracovat dvacet čtyři hodin denně.
Práce od devíti do desíti večer je stejně dost náročná a osobnímu životu moc prostoru nedává. „Makléři mají méně času,“ souhlasí se mnou Martin Kodýdek, ale překvapuje mě, že bez rodiny by to nešlo. „Potřebujete rodinu, jinak nevydržíte. Když někdo řekne, že nemá rodinu, tak časem buď pochopí, že to tak nejde, nebo odejde.“ Martin Kodýdek mi řekl i o zabijákovi manažerů – alkoholu. Je to nejsnadnější řešení neustálého stresu a tlaku, ale zároveň je cestou do pekel.
Pří procházce makléřskými kancelářemi jsem nepotkal jediného staršího pána nebo dámu. Životnost makléřů bývá okolo šesti let, i když jsou i výjimky. Jedním z důvodů je i fakt, že chyby se neodpouští.
„Jsme firma amerického střihu. Člověk je tady, aby si vydělal peníze a chce firmě vydělat peníze. Když uděláte chybu, tak se moc neodpouští. Nemluvě o tom, když je jich více,“ prozrazuje mi jedno z drsných hesel této profese obchodní ředitel Kodýdek. Ale vyplácí se. Žádná z brokerských firem nesídlí na nějaké pochybné adrese. Společnost Patria se nachází dost blízko nejdražším penthausům v Praze s výhledem na Františkánskou zahradu. Ani samotní makléři si nežijí špatně. Někteří odchází s vydělaným milionem, jiní s rovnou s dvaceti. Pracovníci burzy a makléři mají přes rozdílnou povahu práce jedno téma společné. Nedávné odkoupení pražské burzy cenných papírů vídeňskou burzou je ovlivnilo. Podle Jana Kavky z pražské burzy je celá věc ještě moc čerstvá. Jestli budou nějaké dopady nebo změny, to se ještě neví. Martin Kodýdek nejdříve hrdě zahlásil, že Patria byla jedním z akcionářů pražské burzy. Pak smutněji dodal, že teď už není. Klientům to však přinese výhody v podobě propojených informací a přístupu jak na pražskou, tak i na vídeňskou burzu.
***
„Stává se, že přijede televize a chce si nahrát ruch na burze. Zklameme je. Jsme obyčejná kancelářská budova.“
