Pokud další vyšetřování potvrdí to, jak se nyní jeví žhářský útok ve Vítkově, pak byla překročena děsivá mez. Pachatelé nebyli chuligáni, v nichž pivo uvolnilo zábrany.
Na zločin se připravovali, měli dost času si rozmyslet, co dělají. U obětí se spokojili s poznatkem, že patří k jinému etniku - to stačilo, aby to pro ně přestali být lidé. Napojení na (čím dál účinněji se politizující) extremistickou scénu ukazuje, že jim docházelo, co jejich čin způsobí - a chtěli to tak. Módní nálepku terorismu je najednou nějak obtížné zaplašit.
Je na celém případu ještě něco horšího? Ano, je. Někteří sousedé zatčených je popsali jako milé, dobře vychované mladíky. Prý slušně zdravili. Rasistické násilí se tedy nijak nevylučuje s dodržováním panujících norem chování. Člověk může uspokojivě vegetovat ve společnosti, aniž by mu cokoli dalo důrazně na vědomí, že jeho nenávist je nepřijatelná. Zásady slušného chování v jeho mysli můžou koexistovat se zásadami vraždy.
Svým způsobem to znamená, že potenciál pro utlačování určitých lidí si jako společnost neseme v sobě, že k nám patří.
