Není zřejmě úplně slušné polemizovat s někým, jako je Ludvík Vaculík, i když provokuje titulky jako Zdražte mléko (LN 5. 1.). A to jednak, řekněme, kvůli „vyššímu principu mravnímu“, ale také proto, že se mu zkrátka nemohlo dostat ekonomického vzdělání. Jenže tu jsou i jiní, třeba i ten jinak milý příbuzný, který bez nucení řekne: Já jsem tedy nestudoval ekonomii, ale zdravý rozum mi říká tolik, že - a vyřkne názor, za nímž se ve skutečnosti skrývá ekonomická teorie. Udělaná sice podomácku, ale teorie.
Každý absolvent základní školy je totiž povinen studovat biologii a Mendělejevovu chemickou tabulku, ale nikdo mu nesdělí, že cena zboží opravdu nevzniká tak, že se sečtou náklady a přidá se zisk, ale ani to, že stát a politici nemají jiné peníze, než které vám seberou, anebo že v ekonomii vůbec nejde o peníze a její podstatu lze vyložit, aniž to slovo vůbec padne.
Co chybí v základním vzdělání Ekonomická nevzdělanost ovšem navíc a hlavně ovlivňuje chování našich spoluobčanů jako voličů. Pro nás ostatní je celkem lhostejné, zdali tamten pán ovládá anorganickou nebo organickou chemii, ale není vedlejší, jak volí. Příkladem za všechny budiž vzpomínka na voliče komunistů v roce 1946, jejichž volební rozhodnutí těžce odskákaly generace. Výsledky voleb by byly jiné, kdyby ti voliči věděli o komunismu jenom to, co už tehdy bylo možné vědět - totiž že plánované hospodářství nemůže nikdy fungovat.
Ani dnes na tom nejsme líp, a proto nás mohou různé zájmové skupiny ohlupovat svými „oprávněnými“ požadavky - například chtít „spravedlivé ceny mléka“. A tak si vytvářejí klany a svazy a komory, nejlépe s povinným členstvím, a uvažuje se i o uzákonění lobbismu, ačkoli jsou lobbisté škodnou a jako s takovou by se s nimi mělo zacházet.
Za základní vzdělání se zkrátka nepovažuje vědět, že znečištění je neodstranitelné a co to vlastně je, že v období krize a nedostatku je užitečné prudce zvyšovat ceny anebo že zásoby ropy a plynu nebudou nikdy vyčerpány, protože s jejich poklesem poroste cena, takže nakonec budou neschopné konkurence s jinými zdroji.
Pokud by někdo nevěděl, jak vypadá pravoúhlý trojúhelník, bude považován za nevzdělance, ale vědět, že spekulant ve skutečnosti zvyšuje náš ekonomický potenciál a že spekulanty jsme ve skutečnosti všichni, asi není třeba. Bez oponentury se přijímá za správný názor, že je třeba podporovat exportéry, ale nediskutuje se o naprosto legitimní otázce, proč tedy ne taky importéry. Co se stane, až mléko zdražíme Nikdo nezneužije toho voliče, který nezná binomickou větu nebo jinou poučnou poučku z přírodních věd - která mimochodem mě i vás patrně nikdy o ničem nepoučila -ale celé davy dokáží zneužít mocichtiví egoisté, kteří se nejraději předvádějí jako politici. Nejhezčí make-up mají za nedělního poledne, když kážou z obrazovky o svém boji za nastolení sociální spravedlnosti. Kdyby tak každý deváťák, každý osmák věděl, že je to populistický nesmysl.
Ekonom J. M. Keynes napsal: „Lidé vymýšlejí cesty, jak ožebračit sama sebe a všechny navzájem,“ a to se asi úplně nezmění nikdy. Ale vlády a politici se budou muset chovat jinak, když se budou voliči chovat jinak.
Pokud tedy farmáři nemohou své mléko prodat, je to ve skutečnosti jenom vzkaz. Vzkaz těch ostatních, kteří jim říkají: nevyráběj mléko. Dělej třeba kozí sýr nebo připravuj osivo anebo stloukej zahradní boudy. Ale ne mléko.
Ale zdražme ho! Schválně, pane Vaculíku, co se stane.
O autorovi| Václav Rambousek, ekonom
